Atentáty - chronologicky

7. června 2009 v 21:16 | Eliška |  Atentáty na Hitlera & Heydricha
Ještě než nacisté roku 1933 uchvátili v Německu moc, proběhly čtyři méně známé pokusy o fyzické zneškodnění Adolfa Hitlera. Jeden z nich se uskutečnil v berlínském hotelu Kaiserhof, když tam byl v roce 1932 Hitler se svým štábem na obědě. Hodinu po jídle dostali všichni zúčastnění žaludeční křeče, museli se podrobit lékařskému ošetření, Hitlerův adjutant Brückner zápasil se smrtí. Nejméně potíží měl Hitler sám: byl velmi střídmý jedlík. Po tomto atentátu se nacistický vůdce dlouho bál jíst v lokálech a stravoval se převážně u Magdy Goebbelsové, manželky svého šéfpropagandisty.
V roce 1933 se konalo deset pokusů o zabití čerstvě instalovaného diktátora, z toho jeden 4. března v pruském Královci a další před Hitlerovým prázdninovým sídlem Wachenfeld na Obersalzbergu. Pokusy v pořadí 15 - 18 proběhly v roce 1934, aniž s nimi byla seznámena veřejnost. Jeden z atentátníků se jmenoval Beppo Römer, další dr. Helmuth Mylius, oba však byli zatčeni ještě před provedením činu. Židovský student medicíny David Frankfurter dlouho číhal na Hitlera s revolverem v kapse, když se ale na žádném místě nedostal do jeho dostatečné blízkosti, odjel frustrován do Švýcarska, kde 4. února 1936 zastřelil tamního vůdce nacistů Wilhelma Gustloffa.

19tý útok chystala roku 1935 skupina dr. Josefa Stuermera: bývalí příslušníci organizace Stahlhelm, jezuita, několik důstojníků a jeden funkcionář SPD. Není známo, proč nakonec k akci nedošlo. Téhož roku chystala atentát (20tý) na Hitlera skupina sociálnědemokratických odborářů, byla však pozatýkána gestapem a její členové, pokud nespáchali sebevraždu, skončili na popravišti.

Případ 21.:

Židovský student Helmut Hirsch chtěl vyhodit do povětří řečnickou tribunu během Hitlerova projevu na norimberském sjezdu NSDAP. Kurýr s třaskavinou byl chycen a donucen k výpovědi. Hirsche zatkli a popravili.

Případ 22.:

Duševně chorý Josef Thomas z Wuppertalu vnikl 26. listopadu 1937 do budovy říšského kancléřství s nabitou pistolí a dostal se skoro až k Hitlerově pracovně. Byl však zadržen a předán gestapu, kde se jeho stopa ztratila navždy.

Případ 23.:

Téhož roku umístil neznámý zklamaný příslušník SS bombu na řečnické tribuně berlínského Sportpalastu. Krátce před odpálením musel z rozčilení vyhledat toaletu, kde ho omylem zamkli až do konce Hitlerova projevu. Bomba odpálena nebyla.

Případ 24.:

Roku 1938 se o atentát opakovaně pokoušela skupina emigrantů řízených ze zahraničí Ottou Strasserem. Tři z nich - Karl Hoffmann, Erich Schulz a Wilhelm Tosch - byli zatčeni a pro přípravu atentátu popraveni v Plötzensee.

Případ 25.:

Od září 1938 byla údajně v berlínské Eisenachstraße 118 připravena úderná skupina Stoßtrupp Reichskanzlei pod velením majora F. W. Heinze. Měla zaútočit na říšské kancléřství a prostřílet se k Hitlerovi ve chvíli, kdy by vydal rozkaz k útoku na Československo. Benešova kapitulace bez boje prý tento záměr překazila, načež se skupina rozpadla.

Případ 26.:

Dva britští agenti Sovětů, A. A. Foote, zvaný Jimm, a Bill Phillips, navrhli svým řídícím orgánům, že odpraví Hitlera v jeho oblíbené mnichovské restauraci Osteria Bavaria, kam i oni pravidelně chodili. Odpověď z Moskvy nikdy nedošla, necelý rok nato uzavřel Stalin s Hitlerem pakt o neútočení.

Případ 27.:

Mladý student teologie ze Švýcarska, Maurice Bavaud, chtěl odpravit Hitlera na tribuně Feldherrnhalle v Mnichově 9. listopadu 1938, jásající davy ho ale vytlačily mimo dostřel. Nešťastnou náhodou byl zatčen jako cestující načerno a nalezli u něho zbraň. Doznal, že se postupně pokoušel zastřelit vůdce v Baden-Badenu, Berlíně, Mnichově, Berchtesgadenu a Bischofswiesenu. Čtrnáctého května 1941 byl sťat v Plötzensee.

Případ 28.:

Překvapení k Hitlerovým padesátinám 20. dubna 1939 si vymyslel britský vojenský atašé plukovník Noel Mason-MacF arlane. Bydlel v berlínské Sophienstraße 1, odkud měl z koupelny bezpečný dostřel na tribunu, kde Hitler každoročně přijímal hold k narozeninám. Nabídl tuto možnost britskému ministerstvu zahraničí, které mu však provedení akce striktně zakázalo. Kdo se moc ptá, moc se dozví.

Případ 29.:

Sympatizant komunistů, truhlář a hodinář Johann Georg Elser, zvolil k činu sál mnichovské pivnice, kde se Adolf Hitler scházel vždy 8. listopadu ke vzpomínkové slavnosti se "starými bojovníky" NSDAP. Elser vyvrtal během 35 nocí - od jara do podzimu - dutinu ve sloupu blízko řečnické tribuny a dva dny před termínem do ní umístil pekelný stroj načasovaný na 21.20 hodin. Pak nasedl na vlak do Kostnice, aby ještě před výbuchem přešel hranice do Švýcarska. Na hranicích byl ale zadržen. Hitler svůj projev započal a ukončil o půl hodiny dříve než jindy. Když nálož přesně na vteřinu detonovala, byl už 13 minut mimo sál. Část stropu se zřítila, sedm "starých bojovníků" zahynulo a mnoho dalších bylo zraněno. Elsera věznili celou válku v Dachau. Popravili ho teprve začátkem roku 1945.

Případ 30.:

Německý diplomat Erich Kordt se chtěl 11. listopadu 1939 vyhodit v říšském kancléřství do povětří i s Hitlerem. Plán selhal, protože výbušnina nebyla včas dodána.

Případ 31.:

Polní maršál Erich von Witzleben chtěl nechat Hitlera zastřelit při vítězné přehlídce po porážce Francie v roce 1940. Tři důstojníci z jeho štábu, vesměs příslušníci vysoké šlechty, byli připraveni k činu. Na poslední chvíli Hitler odřekl účast na přehlídce.

Případ 32.:

Beppo Römer, zatčený po přípravě atentátu v roce 1934, byl po pěti letech vazby propuštěn. Ihned se znovu chystal k útoku na Hitlera. Byl znovu prozrazen a skončil pod sekerou i s několika zasvěcenými podporovateli, mezi nimiž byl velkoprůmyslník Nikolaus von Halem.

Případ 33.:

Totálně nasazený Polák ozbrojený dýkou se pokusil 9. července 1942 vniknout do Hitlerova hlavního stanu Wolfsschanze. Při zdolávání zátarasu z ostnatého drátu byl zastřelen.

Případ 34.:

Generál Hubert Lanz, generálmajor dr. Hans Speidel a velitel tankového pluku Großdeutschland hrabě von Strachwitz připravovali zatčení a zastřelení Hitlera, když měl navštívit skupinu armád B u obce Walki. Hitler na poslední chvíli změnil dispozice a odletěl do Záporoží.

Případ 35.:

Několik štábních důstojníků kolem plukovníka von Kleista chystalo likvidaci Hitlera při jeho návštěvě skupiny armád Střet 13. března 1943. Provedení záměru zabránil do plánu zasvěcený polní maršál von Kluge "z důvodů vojenské cti".

Případ 36.:

Dvě malé anglické bomby vpašoval plukovník von Tresckow do Hitlerova letadla. Časovaná rozbuška nefungovala, k výbuchu nedošlo.

Případ 37.:

Na výstavě ukořistěných sovětských zbraní v Berlíně načasoval generálmajor von Gersdorf, který přiletěl ze Smolensku, minu na deset minut. Hitler se ale na výstavě zdržel místo plánované půlhodiny jenom pár minut.

Případ 38.:

Major von dem Bussche-Streithorst měl v Hitlerově hlavním stanu v prosinci 1943 prezentovat nové polní uniformy. Chtěl při té příležitosti zničit Hitlera i sebe ručním granátem. Vlak s novými uniformami rozbili po cestě spojenečtí hloubkaři, k prezentaci nedošlo.

Případ 39.:

Další termín předvádění uniforem byl stanoven na 11. únor 1944. Tentokrát se chtěl s Hitlerem vyhodit do povětří nadporučík von Kleist. Prezentace se opět nekonala.

Případ 40.:

Rytmistr von Breitenbuch, ordonanční důstojník maršála Busche, odevzdal 11. března 1944 při příjezdu na poradu v Hitlerově hlavním stanu Wolfsschanze demonstrativně služební zbraň, ponechal si ale v kapse kalhot browning, s nímž hodlal Hitlera zastřelit. Do jednací síně ale nebyl vpuštěn, protože schůzka nečekaně dostala nejvyšší stupeň utajení, a tak nebyla přístupna ordonančním důstojníkům.

Případ 41.:

Nejznámější atentát na Hitlera vykonal plukovník von Stauffenberg 20. července 1944 ve Wolfsschanze. Bomba explodovala pod stolem ve 12.44, masívní deska ale způsobila, že ze čtyřiadvaceti přítomných pouze čtyři byli vážně zraněni. Hitler utrpěl protržení ušních bubínků a jeho kalhoty byly na cucky, jinak si ale odnesl jen povrchní šrámy. Pokus o vojenský převrat, který v odpoledních hodinách probíhal v Berlíně, ztroskotal na odporu posádky hlavního města i na nerozhodnosti spiklenců. Dvě stě vysokých šarží Wehrmachtu bylo po atentátu popraveno, hned první den také atentátník hrabě Stauffenberg. Celkem bylo popraveno 4 980 osob.

Případ 42.:

Hitlerův šéfarchitekt Albert Speer, říšský ministr zbrojního průmyslu, zkusil údajně na samém sklonku války zavést plyn do větrací šachty Hitlerova posledního útočiště, bunkru pod říšským kancléřstvím v Berlíně. Ani tento pokus se nepodařil, nelze ovšem vyloučit, že si Speer tuto historku vymyslel dodatečně na své ospravedlnění.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama