Paul Joseph Goebbels

3. června 2009 v 18:14 | Eliška |  Nacističtí pohlaváři
Dr. Paul Joseph Goebbels byl říšským ministrem propagandy (vedl ministerstvo pro lidovou osvětu a propagandu), zmocněnec pro vedení totální války, říšský velitel domobrany. Hitler jej ve své závěti určil svým nástupcem ve funkci říšského kancléře, jímž byl jeden den.
Byl autorem sloganu "Ein Volk, ein Reich, ein Führer" (jeden národ, jedna říše, jeden vůdce).



Joseph Goebbels se narodil 29. října 1897 v přísně katolické maloměšťácké rodině v porýnském Rheydtu. Základní vzdělání získal v římsko-katolické škole a poté studoval historii a literaturu na Univerzitě v Heidelbergu u profesora Friedricha Gundolfa, židovského literárního historika, věhlasného Goetheova žáka.

Goebbels během první světové války odmítl nastoupit vojenskou služby kvůli nemocné noze, zkrácené v důsledku dětské obrny. Fyzický zdravotní stav Goebbelse poznamenal na zbytek života. Vždy se snažil vynikat jiným způsobem, svým intelektuálním pozadím. Byl si vědom svého nedostatku a na veřejnosti vystupoval jako "buržoazní intelektuál".
Goebbels, který nesplňoval ideál zdravého, blonďatého nordického muže, se snažil tento nedostatek kompenzovat svým ideologickým fanatismem a radikalismem.

Doktorský titul získal roku 1921 na Univerzitě v Heidelberku na základě doktorské práce o romantickém dramatu 18. století; pak šel pracovat jako novinář a později jako bankovní úředník a vyvolávač na akciové burze. Rovněž psal romány a divadelní hry, ale nakladatelé je odmítali.
Kromě jeho novely "Michael: ein Deutsches Schicksal in Tagebuchblattern" z roku 1926 žádné další významnější umělecké dílo nenapsal

Členem NSDAP se stal v roce 1922.
Goebbels, "malý doktor", byl nepřítelem přirozeného intelektu, kladl důraz na rasovou otázku, nenáviděl Židy, byl naprosto cynický, měl řadu komplexů, nenáviděl všechny, kdo měli jiný názor než on sám. Opovrhoval svými posluchači, ale byl schopen jim naslouchat, když měl pocit, že by toho mohl nějak využít.
V nacistické straně Joseph Goebbels využil své silné a jasné inteligence, svého řečnického daru a teatrálního vystupování, neomezené přizpůsobivosti a ideologického radikalismu. Jeho služby se staly neocenitelnými.
V roce 1924 napsal dvě knihy politické publicistiky "Briefe an Zeitgenossen" (Dopisy současníkům) a "Die zweite Revolution" (Druhá revoluce).

V roce 1925 byl obchodním manažérem NSDAP v Porúří a koncem roku již byl hlavním spolupracovníkem Grehora Strassera, který působil v sociálně revolučním severním Německu. Goebbels založil a řídil "Nationalsozialistischen Briefe". Redigoval další publikace Strasserových bratrů. Zastával podle jejich vzoru proletářský a antikapitalistický postoj a volal po radikálním přehodnocení všech hodnot. Jeho nacionálně bolševické tendence se projevily v hodnocení Sovětského Ruska, které považoval jak za nacionální tak za socialistické. Domníval se, že "Sovětské Rusko je přirozeným spojencem Německa proti ďábelskému pokušení a korupci Západu".
Tento postoj zastával v době, kdy byl spoluautorem návrhu programu Nacistické levice na konferenci v Hannoveru v roce 1926. Nacistická levice žádala vyloučení maloburžoazního Adolfa Hitlera z Nacionálně socialistické strany. Joseph Goebbels ale tehdy projevil politický instinkt a přizpůsobivost, když se v roce 1926 přidal na Hitlerovu stranu. Adolf Hitler ho odměnil v listopadu 1926 jmenováním oblastním vedoucím pro Berlín-Brandenburg.
Goebbels se díky Hitlerovi dostal do čela malé konflikty posedlé organizace a brzy úspěšně zlikvidoval postavení bratrů Strasserových v severním Německu. Zrušil také jejich monopol na vydávání stranického tisku, když v roce 1927 založil svůj vlastní týdeník "Der Angriff" (Útok). Navrhl plakáty, publikoval svoji vlastní propagandu, připravil úchvatné přehlídky, zorganizoval své bodyguardy, kteří se účastnili pouličních bitek a hospodských rvaček. Rvačky považoval za další formu své politické agitace.
V roce 1927 na svých vystoupeních demagogicky varoval před nebezpečím rudého Berlína. Využíval přitom naplno svého hlubokého a mocného hlasu, rétorické vroucnosti a bez zábran zneužíval primitivní lidské instinkty. Goebbels byl neúnavným a houževnatým agitátorem s darem paralyzovat své oponenty vražednou kombinací nenávisti, pomluv a narážek. Goebbels uměl mobilizovat strach nezaměstnaných lidí v době hospodářské krize, kdy hrál na národní city s naprosto chladnou kalkulací.
Díky své mistrné propagandě dokázal z berlínského studenta a pasáka holek Horsta Wessela udělat nacistického mučedníka, když spojil slogany, mýty a představy, které se brzy staly poselstvím národního socialismu a rozšířily se do celého Německa.
Na Adolfa Hitlera učinil hluboký dojem Goebbelsův úspěch, který přeměnil původně malou Berlínskou odbočku strany v mocnou organizaci v severním Německu. Proto ho v roce 1929 jmenoval Říšským vedoucím propagandy NSDAP. Hitler 24. června 1942 uvedl, že Goebbels byl obdarován dvěma věcmi, bez nichž by situaci v Berlíně nemohl zvládnout: verbálními schopnostmi a intelektem.

Soubor:Bundesarchiv Bild 119-2406-01, Berlin-Lustgarten, Rede Joseph Goebbels.jpg

Jako poslanec Říšského sněmu od roku 1928 neméně cynicky pohrdal Republikou, když prohlásil: "Přišli jsme do Říšského sněmu, abychom se vyzbrojili zbraněmi demokracie z jejího arzenálu. Stali jsme se poslanci Říšského sněmu, aby nám výmarská ideologie pomohla sama sebe zničit."
Goebbels hluboce opovrhoval jakoukoliv lidskostí. Dával přednost matení, nenávisti a šíření jedu. Dokázal zmanipulovat dav technikou masového přesvědčování, což se odrazilo ve volebním úspěchu NSDAP v roce 1932, kdy Goebbels sehrál klíčovou roli při prosazení Hitlera do centra politického dění. Za své zásluhy byl oceněn 13. března 1933, když ho Adolf Hitler jmenoval Říšským ministrem veřejné osvěty a propagandy. Joseph Goebbels tak získal naprostou kontrolu nad všemi sdělovacími prostředky, rozhlasem, tiskem, publikováním knih, kinem a jiným uměním.
Goebbels brzy "usměrnil" kulturní život směrem k nacistické myšlence, když použil propagandy, nátlaku a "očisty" umění ve jménu národního ideálu, podřídil nakladatele a novináře státní kontrole, odstranil všechny Židy a politické oponenty ze všech vlivných míst. 10. května 1933 zorganizoval velký rituál "pálení knih" v Berlíně, kde na ohromných ohništích byly páleny knihy Židů, marxistů a dalších "závadných" autorů.

Goebbels nenáviděl Židy stejně jako nenáviděl privilegované a úspěšné lidi. Ve své nenávisti ale postupoval přizpůsobivě a takticky. Využil potřebu vytvořit společného nepřítele, aby zmobilizoval masy ke podpoře nacismu.
Pět let Joseph Goebbels postupoval opatrně, dokud nacistický režim neupevnil své pozice a nezískal mezinárodní postavení. Jeho skutečný postoj se projevil během Křišťálové noci (Kristallnacht) 9. a 10. listopadu 1938, kterou sám zorganizoval po svém štvavém projevu na setkání stranických vůdců v mnichovské Altes Rathaus. Křišťálová noc byla počátkem krvavých násilnosti proti Židům. Později Goebbels byl jedním z hlavních vykonavatelů "Konečného řešení" a v roce 1942 osobně dohlížel na deportaci Židů z Berlína do koncentračních táborů. Goebbels zastával názor, že Židy a Rómy je nutné bezpodmínečně vyhladit.
Podle Goebbelse jedním z důsledků války mělo být vyhlazení Židů jako rasy v Evropě a možná i mimo Evropu. Gobbels se ale ve svých propagačních materiálech pečlivě vyhýbal otázce osudu Židů, tedy jejich deportacím do vyhlazovacích táborů. Jeho fanatický antisemitismus ho přiblížil k Adolfu Hitlerovi, který oceňoval jeho administrativní a propagandistické schopnosti. Goebbelsova manželka a jejich šest dětí byly vítanými hosty ve Vůdcově Alpském sídle v Berchtesgadenu.

Goebbels své komplexy tělesně postiženého člověka neléčil jen "řešením" židovské otázky, ale vytrvalým úsilím o přízeň krásných žen. V roce 1937 usiloval o přízeň české herečky Lídy Baarové, která v té době žila s Gustavem Frölichem. Goebbels v té době zval Baarovou na nejrůznější společenské události. Pozval ji také do své vily v Bogensee, kde jí vyznal lásku. Baarová ve svém deníku napsala, že ale na lásku musí být dva, a když žena nechce, nic se nestane. Nicméně jí Goebbelsův zájem lichotil a zároveň před ním měla strach. 16. srpna 1938 si Magda Goebbelsová stěžovala na svého manžela u Vůdce. Vůdce 24. října 1938 Goebbelse vyslechl a zlomil jeho odpor. Goebbels se poslušně vzdal myšlenek na rozvod a odchodu z funkcí.
Během druhé světové války se vztahy Goebbelse s Hitlerem ještě více upevnili, zejména v době, kdy se situace na východní frontě zvrátila v neprospěch Německa a bylo nutné upevnit morálku německého národa a vojáků bojujících na frontě. Když západní mocnosti vstoupili do války s Německem, Goebbels této skutečnosti využil ve své štvavé propagandě a tvrdil, že Německo již má jen dvě možnosti, buď vítězství nebo naprosté zničení. Ve svém velkém vystoupení 18. února 1943 v berlínském Sportpalast Goebbels vytvořil atmosféru divokých emocí a vyzval národ k totální válce. Vyvolal vlnu strachu před "asiatskými hordami" a využil svého vlivu v tisku, filmu a v rozhlase, aby upevnil morálku národa slibem "tajných zbraní" a mýtem "národní pevnosti" v horách. Goebbels nikdy neztratil sebekontrolu nebo svůj bojový duch.
Díky svému rychlému myšlení a bleskové akci ráno 20. července 1944 se mu podařilo izolovat zrádce režimu na Ministerstvu války s pomocí místních jednotek věrných nacistickému režimu. Krátce poté ho Vůdce jmenoval Generálním zplnomocněncem pro totální válku.
Goebbels takto získal rozsáhlé pravomoci a měl přímý vliv na civilní obyvatelstvo a také mohl přesouvat pracovní sílu uvnitř armády. Goebbels vytvořil válečný úsporný program a vyvíjel silný tlak na civilní obyvatelstvo. V té době ale Německo již stálo na pokraji svého zhroucení a bylo příliš pozdě mobilizovat další síly. Koncem války se Joseph Goebbels stal jedním z nejbližších Vůdcových následovníků a poslední dny války strávil se svou rodinou ve Vůdcově bunkru pod Říšským kancléřstvím. Když Goebbels pochopil, že nacisté za sebou spálili všechny mostu, byl podobně jako Hitler stále více fascinován představou apokalypsy. Uvádí se, že těsně před svou smrtí prohlásil: "Až zemřeme, ať se svět zachvěje!"

Svojí sebevraždou ale Joseph Goebbels nenaplnil Hitlerův politický testament, v němž ho Vůdce jmenoval Říšským kancléřem. Ve svých posledních hodinách dovolil své ženě Magdě zabít jejich šest mladých dětí smrtící injekcí od lékaře SS a sám se pak se svojí manželkou zastřelil. Goebbels si zřejmě celou situaci uvědomoval, když krátce před smrtí uvedl: "Vstoupíme do historie buď jako největší státníci všech dob nebo jako největší zločinci".
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama