Wolfsschanze - Vlčí doupě

18. června 2009 v 18:57 | Eliška |  Hitlerovy stavby
Model Führerova bunkru v podobě z roku 1944. Původní stavba z roku 1941, s betonovými stěnami a stropy silnými dva metry, byla v roce 1944 (po změně rovnováhy sil na východní frontě) opatřena ještě jedním železobetonovým skeletem, tentokrát bez oken.

Od roku 1940, kdy započaly stavební práce, až do roku 1945, kdy bylo Wolfschanze zničeno, se tady totiž spřádaly a uskutečňovaly plány na ovládnutí světa. Wolfschanze dnes (stejně jako kdysi) zdálky nic neprozrazuje. Teprve když se člověk ponoří do listnatého lesa, temného i za jasného slunečného dne, začne rozeznávat zčásti rozvalené betonové bunkry. A pak může jít, hodinu, dvě, nebo půl dne, a neurčitě si uvědomovat obrovitost bývalého velitelského stanoviště Adolfa Hitlera.


Adolf Hitler jako vrchní velitel německých ozbrojených sil své velitelské stanoviště (Führershauptquartier, tedy Hlavní stan Vůdce) často měnil podle momentální situace a vývoje na frontě. Nepočítaje Berlín, byl Hlavní stan Vůdce na západě u Münstereifelu, v belgickém Bruly de Peche, ve francouzském Soissons, v severním Schwarzwaldu, u Ziegenbergu v Taunus, v Mönichkirchenu a na krátko dokonce až na Ukrajině v okolí Winnici. Ze všeho nejdéle byl ale právě ve východopruském Rastenburgu, dnešním východním Polsku.
Myšlenka umístit nový hlavní stan v blízkosti východní fronty vznikla ve stejné chvíli, jako myšlenka na otevření východní fronty jako takové. Plán Barbarossa Hitler podepsal sice až 18. prosince 1940, ale přípravy na útok proti Sovětskému svazu byly již dávno v plném proudu, stejně jako stavba Wolfschanze.

Pro výběr místa vhodného k vybudování velitelského stanoviště existovalo jedno hlavní pravidlo - bezpečnost a s tím spojená nejvyšší možná míra utajení.Wolfsschanze se začalo stavět na podzim 1940 v lese u města Rastenburg - dnes Ketrzyn. Místní lidé nevěděli, co se to vlastně v lese staví. Ve vesničce Görlitz, která se dnes jmenuje Gierlož, se měla stavět chemická továrna. Lidé věděli, že v lese něco staví armáda. Ale nevadilo jim to, naopak, byli rádi. Tady denně pracovalo 2 tisíce lidí z Rastenburgu. Všichni byli spokojení, že mají zaměstnání a mohou si dobře žít. Nikdo z nich netušil, co vlastně staví.
Jako všichni "hrdinové" této války, i Hitler se především obával atentátu.
Stěny bunkrů měly 4 až 6 metrů, stropy tvořila osmimetrová vrstva betonu. Kolem bunkrů byly připravené protiletadlové baterie. Co kdyby náhodou. Atentát na něj nakonec ale nespáchali cizí diverzanti, ale právě na Wolschanze jeden z jeho spolupracovníků. 20. července 1944 se Hitlera pokusil pumovým atentátem zabít štábní důstojník Claus Schenk, hrabě ze Stauffenbergu. Bombu odpálil na poradě důstojníků v situačním bunkru, ale Hitler výbuch přežil.Na otázku, kde k tomu došlo, by mnozí správně odpověděli, že v Německu. Málokdo už ovšem ví, že ono místo dnes leží na území úplně jiného státu. Hitlerův hlavní stan zvaný Vlčí doupě totiž tehdy ležel ve Východním Prusku. Dnes tedy v Polsku. Claus Schenk pokus zaplatil životem a až v roce 1992 se na troskách objektu objevila pamětní deska v polštině a v němčině.
Rozbité cesty obklopené hustými lesy, jezery a močály vedou k jednomu z nejznámějších a nejtajnějších objektů třetí říše, které se dnes nachází na území Polska. Ponurá historie Hitlerova hlavního stanu Vlčí doupě láká desítky tisíc turistů, ale i neonacisty. Na místě, kde 20. července 1944 ve 12:42 vybuchla bomba, která měla zabít Hitlera, je kamenná pamětní deska připomínající, že Claus von Stauffenberg provedl atentát, za což
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama