Život a smrt Heinricha Himmlera aneb zajímavosti

11. června 2009 v 20:41 | Eliška |  Ostatní aneb co se jinam nevešlo
trošku pozdějc,ale přece...
možná zde najdete věci,které jste ani netušili...
doporučiji i to videjko...
jinak zdrojem je TN.cz

Himmler

23.května 1945 spáchal říšský vůdce SS Heinrich Himmler v britském zajetí sebevraždu
Britský lékař prohlédl zajatcovo tělo důkladně už před tím, ale stále se mu něco nezdálo. Vzal jeho hlavu pod lampu a nařídil znovu otevřít ústa. Prstem projížděl kolem dásní, když uviděl něco, o čem nemohlo být pochyb. Malá, sotva několik milimetrů dlouhá ampulka, s typickým fialovým uzávěrem, zastrčená mezi dvě stoličky. Ano, tohle je smrtelný jed, který vyžene život z těla během několika minut.


Kdyby lékař neudělal chybu, mohly se následující minuty, a vlastně i celá poválečná spravedlnost vyvíjet trošku jinak. Jenže žádné kdyby neplatí. Zřejmě něco poznamenal nebo dal najevo, co vidí. Zajatec pochopil, že má poslední možnost rozhodnout si o svém osudu sám, a prudce stiskl čelist. Lékař zakřičel bolestí. Zatímco si držel zakrvavený prst, muž, kterého vyšetřoval, rozkousnul ampulku. Během několika vteřin se skácel k zemi.

Za sebou měl několikadenní pokus o útěk a několikaletou kariéru posetou milióny mrtvých. Zřejmě nikdy nikoho osobně nezabil, přesto je považován za jednoho z největších vrahů v dějinách. A taky za druhého nejmocnějšího muže tzv. třetí říše, hned po Hitlerovi. Jmenoval se Heinrich Himmler.

Úředník k pohledání

Bez jakékoliv snahy o omluvu lze o Himmlerovi říct, že měl vlastně smůlu. Kdyby se nenarodil v Německu a nedospíval v zemi, která spoluzavinila a vzápětí prohrála první světovou válku, kdyby rodící se nacistické hnutí, čerpající sílu z poválečného ponížení a ekonomické krize, nepotřebovalo výkonné a hlavně loajální muže s organizačním talentem, kdyby se autoritou, po níž zoufale toužil a kterou vyhledával, nestal zrovna Adolf Hitler, mohl se Heinrich Himmler stát výkonným a kvalitním úředníkem, bez kterého se neobejde žádná instituce. On se jím vlastně stal. Jenže bohužel v podniku, který rozséval zlo.

Himmler

Od hnojiv k NSDAP

Narodil se roku 1900 do rodiny zbožného a přísného učitele, který v něm probudil zájem o starou germánskou historii. Činy udatných reků vzbudily v malém dychtivém čtenáři touhu, čím by chtěl být a co by chtěl dokázat. Chatrné zdraví a časté nemoci, které ho ostatně provázely po celý život, však rozhodly jinak. Pro špatný fyzický stav ho nepřijali do armády a bojiště 1.světové války se obešly bez jeho služeb. Pomocí otce se dostal alespoň na důstojnickou kadetku císařské armády. Jenže válka skončila a osmnáctiletý Himmler zůstal bez práce, budoucnosti, jistoty a sebevědomí.

To je možná ta nejpřesnější definice: hledání pevného bodu, který by jeho životu dal řád a smysl. Nebyla to zemědělská fakulta, kterou začal studovat. Nebyla to ani firma na výrobu umělých hnojiv, kam po škole nastoupil. Nebyla to dokonce ani slepičí farma, kterou založil pomocí věna manželky Margarete. Tím pevným bodem, který našel, nebo přesněji - ve kterém se našel, se nakonec stala nacistická stana NSDAP.

Himmler

Zabíjejte humánněji

Pilný, inteligentní (hovořil 5 jazyky) a velmi nenápadný systematik zvládal každý úkol přesně, tiše a spolehlivě. Stejně tak tiše a spolehlivě stoupal na stranickém žebříčku. Na konci 20.let stanul v čele SS, tehdy ještě podřízených Röhmovým SA, aby z nich vytvořil elitní bezpečnostní organizaci fanaticky oddanou vůdci. Stal se šéfem tajné státní policie Gestapo, v jeho rukách se ocitla veškerá policejní moc Německa. To se psal rok 1936.

Organizační schopnosti projevil i během válečných let. Když jej Hitler pověřil "konečným řešením židovské otázky", staly se koncentrační tábory pod jeho velením supervýkonnými továrnami na smrt. Nebyl to muž bez nervů. Když se na ruské frontě ocitl u popravy stovky Židů, psychicky se zhroutil. Zakrátko nařídil, aby exekuce probíhaly "humánnějším" způsobem, nejlépe pomocí plynu ve speciálních komorách. Jeho moc a klidný fanatismus byly nezměrné, tedy, bez nadsázky, smrtící.

Himmler
Král bude mrtev, ať žije král

Je jasné, že Himmler měl na konci války pro spojence mimořádný význam. Ani ne pro informace, které by jim mohl poskytnout, ty si vítězové dokážou obstarat jinak. Mnohem víc ho potřebovali jako symbol. Teprve fotografie spoutaných a ponížených mužů moci můžou ukázat světu, obyčejným lidem i historii, kdo je tu vítěz a kdo poražený.

Sám Himmler se v dubnu roku 1944 ocitl v osobně složité situaci. Byl typem člověka, který dokáže přesně a bezchybně splnit i ten nejtěžší úkol, ale běda, když se má sám rozhodnout. Nebyl vůdcem, ale ideálním vykonavatelem vůle a přání někoho, kdo stojí nad ním. Jenže Berlín se ocitl v palbě Rudé armády, Hitler se schoval do podzemního bunkru a Himmler úřadoval mimo město.

Himmler
Oč méně si bezvýchodnost sitace uvědomoval on, o to víc ji vnímali lidé okolo něj. V té době měl k němu nejblíž šéf tajné služby SS Walter Schellenberg. Ten pochopil, že pokud se má začít s budováním co nejvýhodnějších pozic na dny, které bezpochyby přijdou, musí se s tím začít právě teď. Vnukl Himmlerovi do té doby nevídanou a nepředstavitelnou myšlenku, že vůdcovy dny se v Berlíně chýlí ke konci. A kdo jiný by měl vzít odpovědnost na sebe, než muž, všeobecně považovaný za jeho zástupce a nástupce.

Mír ze sklepa

Himmler, zmítán pochybnostmi, zda může Hitlera obejít, nakonec svolil. Spojení s obklíčeným Berlínem bylo složité, instrukce nepřicházely, přesto, anebo právě proto, se vydal na klíčové setkání s hrabětem Bernadottem, zmocněncem švédské vlády. V noci 23.dubna, ve sklepě jednopatrové vilky, která v Lübecku na severozápadě Německa sloužila jako švédský konzulát, nabídl spojencům separátní kapitulaci. Ne, na východě Němci kapitulovat nebudou. S bolševiky je třeba bojovat, což Západ jistě ocení.

Himmlerova iniciativa měla pro spojence úplně jiný význam, než její autor zamýšlel. Separátní kapitulace pochopitelně nepřicházela v úvahu. Proč ale samotnou informaci o tajných schůzkách nevyužít jako rozbušku k ještě většímu rozkladu nacistického vedení? V tomhle se západní mocnosti nezmýlily.

Himmler

Největší zrada v Hitlerově životě

Když úředník německého ministerstva propagandy Heinz Lorenz večer 28. dubna rutinně monitoroval rozhlasové zpravodajství spojenců, nevěřil svým uším. Korespondent agentury Reuters hlásil, že Himmler nabídl západním spojencům kapitulaci. Průklepy, které připravoval v několika kopiích, odevzdal jako vždy Goebbelsovi, Bormannovi - a samozřejmě Hitlerovi.

Hitler zůstal po přečtení jako opařený. Nedostatkem obrazotvornosti zřejmě netrpěl, ale že by něco takového mohl udělat Himmler, jeho věrný Henrich? Zřejmě ano, a byl to pro něj šok. Jeho paranoická povaha to nemohla pobrat a označil Himmlerovo počítání za nejpodlejší zradu, s jakou se kdy setkal. Ještě téže noci toho stihl poměrně hodně: oženil se s Evou Braunovou, naplánoval hodinu své smrti a nadiktoval soukromou i politickou závěť. V ní vyloučil Himmlera ze strany, zbavil ho všech práv a nástupcem určil velkoadmirála Dönitze.

Děkujeme, nechceme

Himmlerovi se ta zpráva donesla za pár dní. Byl zdrcen. On, nejloajálnější ze všech loajálních, je označen za zrádce? Navíc ústy toho, komu zasvětil a obětoval celý život. Ještě několik dní chodil na schůzky Dönitzova štábu, ale i ten věděl, že pro jakékoliv manévrování na přelomu války a míru je Himmlerova spoluúčast zátěží. Ta slova, která vzápětí vložil na papír, musela Himmlera bolet: Děkuji za vše, co jste pro Říši udělal, s Vašimi službami již dále nepočítám.

Asi teprve až tehdy Himmler pochopil, že je konec. Definitivní, neodvratný konec. Když jej jeho spolupracovníci na vlastní oči naposledy viděli, všimli si, že si ostříhal svůj typický úzký knírek. Evropa slavila konec války a Heinrich Himmler zmizel.


Hvězdné i temné chvíle Himmlerova života můžete vidět ve střihovém medailonu:


Útěk, který se málem povedl

22.května si britská hlídka všimla skupiny civilistů, překračující most přes řeku Oste v severoněmeckém Bremervörde. Mezi nimi vynikala zvláštní nesourodá trojice. Dva muže, velkého hřmotného a malého tichého, doprovázel ještě muž třetí. Čistě oholený s velkou černou páskou přes pravé oko. Moc toho nenamluvil, na otázku, jak se jmenuje, odpověděl: Heinrich Hitzinger.

Kdyby domů se vracející vojáci wehrmachtu, za které se muži vydávali, nezačali kvůli kontrole nadávat a hlučně protestovat, možná by mohli jít dál. Jenže oni začali.

Podezření Britů, že tu něco nehraje, následující výslechy jen prohloubily. Měnící se verze příběhů, nelogičnosti, vzájemné rozpory. Mnohahodinové vyšetřování, které jistě nebylo nejzdvořilejší vykonalo své a nervy "desátníka Hitzingera" definitivně ruply.

"Vy zřejmě nevíte, kdo já jsem," obořil se na vyšetřovatele. "Jsem Heinrich Himmler, Říšský vůdce SS. Chci mluvit s generálem Eisenhowerem."

Himmler - dům ve kterém zemřel

Teprve potom Britům došlo, kdo před nimi stojí. Okamžitě ho převezli na velitelství do 16 km vzdáleného Lüneburgu, do cihlové vilky na Űlzenerstrasse 31, poslední adresu Himmlerova života.

Ve středu 23.května vzal lékař Himmlerovu hlavu pod lampu a nařídil, aby ještě jednou otevřel ústa…

Jako pes

Tělo pak zakopali někde v nekonečných okolních vřesovištích. Muž, který miliónům lidí připravil anonymní smrt, skončil v bezejmenné jámě jako přejetý pes. Ne vždy, ale občas bývá historie spravedlivá.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 :-D :-D | 26. května 2011 v 23:46 | Reagovat

;-)  :-(

2 Čik Čik | 16. listopadu 2013 v 19:33 | Reagovat

Hajzl jeden - lidstvu prospěl jedině tím, že konečně chcípnul

3 Ivo Ivo | 9. dubna 2015 v 14:45 | Reagovat

Čik, jeho smrt i rádoby "zajetí" bylo zfalšovaný britama, aby si oni brali na svědomí jeho smrt, protože ho nikdy nikdo nenašel a jedinej kdo o něm věděl, bylo stille hilfe. Je vidět že si uplně mimo.. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama