Životopis

9. června 2009 v 19:11 | Eliška
Marie I. Tudorovna (18. únor 1516 - 17. listopad 1558) byla královnou Anglie a Irska od 19. července 1553 do své smrti. Byla čtvrtým korunovaným panovníkem z rodu Tudorovců. Poté co nastoupila na trůn po svém nevlastním bratrovi Eduardovi obnovila spojení anglikánské církve s církví římskokatolickou. V procesu potlačování protestantismu bylo upáleno asi 300 církevních rebelů a královna získala přídomek Krvavá Marie.

Marie se narodila 18. února 1516 jako jediný potomek Jindřicha VIII. a jeho první ženy Kateřiny, který se dožil dospělosti. Prostřednictvím své matky byla potomkem Ferdinanda II. Aragonského a Isabely Kastilské, kastilských a aragonských panovníků. Jejím kmotrem byl vlivný kardinál Thomas Wolsey. Marie byla velmi vzdělaná, studovala latinu, řečtinu, přírodní vědy a hudbu.


V devíti letech ji její otec přidělil vlastní dvořany na hradě Ludlow. Tato pocta byla udělována většinou jen nejstarším mužským potomkům krále spolu s titulem prince z Walesu. Již v mládí ji Jindřich hledal potenciální manžely. Ve věku dvou let byla zasnoubena s potomkem francouzského krále Františka I. dauphinem Františkem. Po třech letech bylo toto zasnoubení zrušeno a byla dojednána její svatba s císařem Svaté říše římské Karlem V., kterému bylo tehdy 22 let. I tato dohoda byla později zrušena.
Manželství jejího otce a matky spělo ke konci, protože Jindřich se obával, že s Kateřinou nebude mít mužského potomka a po jeho smrti nastanou spory a následnictví. Žádal papeže o zrušení tohoto manželství, ale ten odmítl souhlasit. Roku 1533 se Jindřich tajně oženil s Annou Boleynovou a krátce nato Thomas Cranmer arcibiskup canterburský formálně prohlásil manželství Kateřiny a Jindřicha za neplatné a jeho sňatek s Annou za právoplatný. Jindřich se nechal prohlásit vrchním představitelem církve v Anglii, což vedlo k odluce Anglikánské církve od Říma. Marie byla prohlášena za nelegitimního potomka svého otce a vyloučena z možnosti nástupnictví na trůn,což znamenalo,že byla donucena vzdát se svým práv, plynoucích z postavení královy dcery - přesto ji Jindřich VIII. ve své závěti vyhradí druhé místo v následnické linii, hned za synem Eduardem VI, který pak Anglii vládne po otcově smrti v letech 1547-53. Ke konci roku 1533 se stala dvorní dámou dcery Jindřicha a Anny,malé Alžběty.

Krátce po popravě Anny Boleynové se Jindřich oženil s Janou Seymourovou, se kterou měl syna Eduarda. Jana Seymourová krátce po jeho narození zemřela a Marie byla hlavním smutečním hostem na jejím pohřbu. Na oplátku ji Jindřich přidělil její vlastní dvořany a dovolil jí, aby využívala královské paláce. Roku 1543 se Jindřich oženil s Kateřinou Parrovou, která, ho přesvědčila, aby se usmířil se svými zavrženými dcerami Marií a Alžbětou. Jindřich jim navrátil nástupnické právo (v pořadí po jeho synovi Eduardovi), ale dále na ně bylo pohlíženo jako na nelegitimní potomky. Po Jindřichově smrti nastoupil na trůn jeho syn Eduard, ale protože ještě nebyl dospělý, vládli jeho jménem protestantští regenti.

Eduard zemřel 6. července 1553. Pod tlakem svého druhého regenta Johna Dudleye, který se obával návratu katolicismu a ztráty svého vlivu, před smrtí určil za svou nástupkyni Janu Greyovou a vydědil Marii i Alžbětu. V období kolem Eduardovy smrti byla Marie povolána do Londýna, ale protože se obávala toho, že by mohla být uvězněna, přesunula se na hrad Framlingham do Suffolku. 10. července byla Jana Greyová prohlášena královnou. Marie si ale zajistila podporu mnoha šlechticů a veřejnosti a po několika dnech triumfálně dorazila do Londýna. Dudley byl uvězněn a Marie byla parlamentem jmenována královnou a 10. října i korunována.

Ve svých 37 letech se Marie rozhodla hledat manžela, aby jejich případní potomci zabránili v nástupu protestantsky orientované Alžbětě. Na radu Karla V. se rozhodla vdát za jeho jediného syna španělského prince a později krále Filipa II. Byli oddáni 25. července 1554 ve Winchesterské katedrále. Pro Filipa měl tento sňatek pouze politický význam a v Anglii se setkal s velkým odporem.

V zemi vypukla vzpoura a vévoda ze Suffolku, který se spolu s několika šlechtici k ní připojil, prohlašoval, že právoplatnou královnou je jeho dcera Jana Greyová. Síly vzbouřenců vedené Thomasem Wyatem dokázaly nějakou dobu táhnout vítězně zemí, až byly nedaleko Londýna poraženy. Vzpoura byla potlačena, vévoda ze Suffolku, jeho dcera Jana Greyová (která se do vzpoury nezapojila, ale představovala pro Marii nebezpečí dalších protestů) i její manžel byli obviněni ze vzpoury a popraveni. Alžběta, která protestovala, že z Wyatovou vzpourou nemá nic společného, byla na dva měsíce uvězněna v Toweru a poté ve Woodstockém paláci.

Marie se soustředila na potlačování kacířství a záležitosti církve. Nikdy nesouhlasila s odlukou Anglikánské církve, kterou provedl její otec Jindřich, a zavedením protestantismu jeho synem Eduardem. Urovnala spory mezi Anglií a Římem a v otázkách církve dala na rady papeže. Ustanovila kardinála Reginalda Poleho arcibiskupem canterburským, zatímco jeho předchůdce Thomas Cranmer byl upálen. Církevní zákony zavedené v době vlády Eduarda byly zrušeny a církevní doktrína se vrátila do stavu z roku 1547 definovaného v Šesti článcích. Velké množství protestantských představitelů, John Foxe odhaduje tento počet na 284, bylo upáleno. Asi 800 bohatých protestantů zvolilo odchod do exilu.
Vytvoření království Irska Jindřichem VIII. roku 1542 nebylo akceptováno katolickými panovníky na kontinentu. Roku 155 Marie obdržela papežskou papežskou bulu potvrzující, že ona a její manžel Filip jsou panovníky Irska a že církev přijímá osobní svazek mezi královstvím Irska a Anglie.
Poté co jeho otec abdikoval, stal se Filip španělským králem a v první polovině roku 1557 přicestoval do Anglie, aby Marii přesvědčil, že se má Anglie zapojit do války proti Francii na straně Španělska. V zemi byl proti tomuto záměru velký odpor, protože existovalo dávné spojenectví mezi Skotskem a Francií, válka by narušila obchod s Francií a ekonomika země byla po Eduardově vládě ve špatném stavu. Marie nicméně vyhlásila Francii válku. Anglické vojsko bylo neúspěšné a výsledkem byla ztráta Calais jediné državy Anglie na kontinentu. Náklady na údržbu vojenské posádky v Calais a jeho obranu byly velkou zátěží pro Anglii, ale jeho ztráta byla velkou ideologickou ranou.
Největším problémem byl pokles obchodu se suknem s Antverpami. I když se Marie vdala za španělského panovníka, Anglie neměla žádný podíl na obchodní výměně s Amerikou. Španělé si tento obchod hlídali a Marie si nemohla dovolit podporovat nelegální obchod (ve formě pirátství), protože byla vdaná za Španěla. Pro podporu rozvoje obchodu a záchranu anglické ekonomiky Marie nechala hledat další, zatím nevyužité obchodní přístavy mimo Evropu. Snažila se uplatňovat vyvážený přístup ke státním financím mezi moderním stylem s velkými výdaji a středověkým přístupem výběru daní. Roku 1558 vláda publikovala Knihu daní, soupis cla a daní pro dovoz zboží.

V době vlády se u Marie objevily dva případy falešného těhotenství. Ve své závěti uvedla, že její manžel má být regentem jejich dětí do věku jejich dospělosti, ale s Filipem neměla žádné potomky. Zemřela 17. listopadu 1558 v St James's Palace v Londýně a byla pochována ve Westminsterském opatství. Její nástupkyní se stala její nevlastní sestra Alžběta.
Marie se těšila velké přízni a popularitě v prvním období své vlády, zvláště ze strany katolické veřejnosti. Její sňatek s Filipem se ale setkal s velkým odporem. Svatební smlouva obsahovala ustanovení, že Anglie nebude zavlečená do žádné španělské války, ale toto opatření nebylo dodrženo. Filip trávil větší část doby správou svých území na kontinentu, zatímco Marie byla většinou v Anglii. Po její smrti se Filip ucházel o ruku Alžběty, ale byl odmítnut.
Pronásledování protestantů vyneslo královně přízvisko krvavá Marie, i když mnoho historiků se domnívá, že si tento přídomek nezaslouží. Neexistuje shoda v počtu obětí pronásledování protestantů v pěti letech její vlády.

Soubor:Maria Tudor1.jpg
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama