Anarchismus

26. srpna 2009 v 14:08 | Eliška |  IDEOLOGIE
Anarchismus je politická ideologie usilující o vytvoření společnosti bez sociální, ekonomické a politické hierarchie a jiných forem nadvlády člověka nad člověkem (např. genderová nebo věková). Anarchisté proto odmítají hierarchii, zejména v její společenské podobě, tj. státní moc, ekonomické (tj. aktuálně kapitalismus), formální centralizovanou organizaci a právní řád ve formě zákonů, vytvářených elitou a vnucovaných zbytku společnosti, přičemž tvrdí, že lidská pospolitost se umí seberegulovat a spravovat bez těchto dle anarchistů umělých a člověku nepřirozených překážek. Cílem anarchismu je vytvořit společnost, která stojí na vzájemně se podporujících principech rovnosti a svobody.

Výraz anarchismus je odvozený z řeckého slova ἀναρχος, anarchos, znamenající bez vládců, složeného z předpony ἀν-, an-, znamenající bez a ἄρχή, archos, znamenající vládce či vůdce.Výraz "anarchia" pak znamená stav bez (utlačovatelské) autority.

http://wiki.csaf.cz/_media/encyklopedie:a.png

Když ve starověku vznikaly první městské státy, ještě nikdo netušil kam původní myšlenka státu dospěje! Stát původně vznikl, aby hájil zájmy všech obyvatel, sjednotil obchod a správu ve státě, zkrátka, aby dané území vystupovalo jednotně! A však ne dlouho po vzniku se dostal pod nadvládu vlivných, vlastníku půdy a jim podobným. Vznikla hierarchie, vláda a vrchnost začala zotročovat poddané. Podobně to bylo i s penězi. I ty vznikly za chvályhodným účelem, zjednodušit trh a však i právě peníze brzy na to posloužily k snazšímu zotročování poddaných šlechtou, vládou, církví atd..

Zotročování poddaných trval tisíce let než na konci 18. století a počátku 19. století se vykořisťovaná třída začala seskupovat do odborů a jiných zájmových skupin. Začal počátek sociálního hnutí. Brzy vzniklo i anarchistické hnutí, které brzo zastupovalo miliony pracujících. Podstatou anarchistického hnutí byla myšlenka popírající stát, kapitál i moc církví. Hlavní myšlenkou anarchistů od počátku až do nynějška je vytvořit sociálně spravedlivou společnost na principech kunsenzu a svobodné samosprávy. Zbraní od začátku byla především přímá akce, tudíž vystupování a řešení problému přímo bez okolků. Příkladem bylo nesčetně dělnických demonstrací, stávek i přímých bojů za práva pracujících. Výsledkem této činnosti bylo např. vybojování 8 hodinové pracovní doby, nebo zrovnoprávnění mužů a žen před zákonem i ve společnosti. Za práva vykořisťované třídy bojují doposud a nepřestanou do té doby než my anarchisté nevybojujeme své jako se to z části povedlo například na Ukrajině, na území utečenců z Madžuska (1929-1931) a ve Španělsku (1936-1939).

Ke konci 18. století bylo označení "anarchisté" používáno v souvislosti s dělnickými radikály během Velké francouzské revoluce, ale názory více či méně podobné anarchismu, byly známy již dříve (kupř. Petr Chelčický a jeho učení má blízko k tzv. náboženskému anarchismu, propagujícímu vlastní pojetí náboženské etiky, lásky k bližnímu atd., v 19. století zastoupeném například L. N. Tolstým). Anarchismus jako svébytné sociální hnutí a světonázor se formoval až od 40. let 19. století zejména ve Francii, Itálii či Španělsku v souvislosti s kapitalistickou průmyslovou revolucí a sebeorganizováním pracující třídy za účelem zlepšení životních podmínek a finálně společenské změny.

Nejčastěji bývá jako jeden z nejdůležitějších anarchistických směrů zejména akademickou obcí uváděn, anarchoindividualismus, kterému položil základy Němec Max Stirner, propagující vyhraněný egoismus proti respektu z morálky, státu či Boha, resp. celkové společenské struktury. Stirnerovy názory se rozšířily především na americkém kontinentě.

Nemalá část anarchistů však tyto akademicky a mediálně populární myšlenky odmítá uznat za součást širší anarchistické rodiny a argumentuje, že na základě Stirnerových názorů nemůže existovat jakákoli trvale udržitelná svobodná lidská společnost.

Soubor:Anarchy symbol neat.png

Po první světové válce se anarchisté vyhranili vůči rostoucímu vlivu fašismu a značná část anarchistů odmítla bolševismus. Během občanské války ve Španělsku se na území s převládajícím anarchistickým společenským vlivem (Katalánsko, Aragonie a část Valencie) proběhla nepříliš známá sociální revoluce a hluboká společenská změna, do které se zapojilo mnoho set tisíc lidí. Po kolapsu republikánské vlády, neschopné postavit se na odpor puči skupiny generálů v čele s F. Frankem anarchisté, anarchosyndikalisté a jejich spojenci postavili několik dobrovolnických miličních jednotek v síle tří divizí, které spolu s jednotkami levicových sil řadu měsíců držely frontový úsek mezi francouzskou hranicí a oblastí Teruelu. V zázemí pak proběhla sociální transformace, kdy většina ekonomiky včetně infrastruktury byla zkolektivizována pracujícími na základě již existujících odborových struktur - především anarchosyndikalistické Národní konfederace práce (CNT), mající v roce 1936 přibližně 1 500 000 členů.

V současnosti anarchismus podle akademických pouček zahrnuje široké spektrum (názorových proudů) - včetně tzv. anarchopacifismu, anarchofeminismu, "zelené anarchie" (ekoanarchie), primitivismu. Anarchisté, kteří jsou reálně aktivní a zapojují se do společenského života se však až na výjimky hlásí zřetelně k určité formě anarchokolektivistické a i k anarchokomunistické tradici.

Anarchisté odmítají pojmy stát, vláda, parlament, monarchie, republika, kapitalismus, fašismus a rovněž tak nacionalismus a církev. Tvrdí, že všechny tyto pojmy znamenají vládu člověka nad člověkem a jsou tedy v rozporu s jimi prosazovanou lidskou svobodou, kterou chtějí uskutečnit v centrálně neorganizovaných samosprávných jednotkách vzniklých na základě dočasně dohodnutých zvyků, obyčejů a vždy odvolatelných závazků.

Základními metodami působení moderního anarchismu jsou osvětová, vzdělávací a "kontrainformační" práce a společenské organizování (antifašismus, pokusy o odborovou činnost apod.) Nejčastěji oficiálními médii přisuzované teroristické akce jednotlivců či celých skupin proti státní organizaci a státním reprezentantům jsou v historii anarchismu marginální epizodou (např. v období 90. let 19. století či 70. let 20. století).

Někteří soudobí stoupenci anarchismu se rovněž zajímají o umělecké směry jako surrealismus či postmodernismus. Anarchismus sehrál důležitou úlohu v myšlenkovém světě některých subkultur, jako byl například punk, nebo literárních hnutí, jako byl například kyberpunk. Ve dvacátém století je mezi známé anarchisty řazen například americký profesor Noam Chomsky. Anarchistické myšlenky měly dle některých názorů vliv na vznik takových fenoménů, jako je třeba projekt GNU a s ním související svobodný software. Většina anarchistických směrů se distancovala od bolševického hnutí a sovětské zřízení, které vzniklo v 1. polovině 20. století v Sovětském svazu a později rozšířilo svůj vliv na celý tzv. východní blok, většinou označovali jako státní kapitalismus nebo diktaturu byrokracie. Naopak ideovou spřízněnost si zachoval anarchokomunismus, v jehož čele stál např. P. Kropotkin, v českých zemích B. Vrbenský nebo S. K. Neumann.

Anarchistické hnutí je obecně považováno jako za hnutí ultralevicové. Anarchisté se obecně brání jakémukoliv rozlišování dle politického smýšlení, přijmemou-li však toto rozlišování, musí uznat, že anarchismus se levicově jeví, horší už je to z označením ultra. Nesouhlasí s postoji nynějších politologů, kteří je označují jako příznivce extrémistického směru a to z toho důvodu, že konsenzus a sociální spravedlnost opravdu extrémní myšlenkou nejsou. Otázkou druhou je zda-li prostředky, kterými chtějí bojovat jsou extrémní? I v této otázce nesouhlasí. Současný politický stav považujeme za neudržitelný a přes kandidaturu do voleb cesta nevede i z toho důvodu, že anarchistům se příčí komukoliv vládnout, proto jedinou možnou cestou pro ně je revoluce! Na druhé straně ovšem za označení ultra jsou rádi, protože to dokazuje že současná politická elita se nás bojí, což nás samozřejmě těší!

Nynější masmedia se snaží veřejnosti namluvit, že anarchisté se snaží destabilizovat společnost, považují je za záškodnickou organizaci a za negativisty. Jako důkaz pak považují vyložení anarchie ve slovníku. Přitom si ale neuvědomí, že mezi pojmem anarchie a politickým směrem anarchismem je veliký rozdíl. Anarchistům jde o vybojování plně svobodné společnosti, ale rozhodně jsme si vědomi jak slovo svoboda může být lehce zneužitelné. Anarchisté tvrdě trvají na tom, že svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda druhého, tudíž nemohou být svobodný, dokud všichni kolem mě nebudou stejně svobodní,z čehož lze lehce vydedukovat i ostatní principy anarchismu jako jsou konsenzus, sociální spravedlnost, antiautoritářství, rovnost, solidarita atd.! Dále také jsou nuceni být negativističtí a možná chovat se i záškodnicky vůči současnému systému, jako i k systémům minulým, ale jen z toho důvodu, že mají vlastní vizi, za kterou si budou stát a bojovat a ta je absolutně neslučitelná s autoritářskými myšlenkami ostatních, nyní preferovaných, politických proudů!

Mnoho lidí vidí také anarchismus jako utopistickou myšlenku.Jsou přesvědčeni, že je reálná! Myslí si totiž, že člověk je tvor společenský, schopný se dohodnout na čemkoliv, tvor tolerantní a solidární, ale také velmi přizpůsobivý! Jsou přesvědčeni, že příčinou nynější dravosti lidí je systém, ve kterém lidé žijí! Pokud lidem nabídnou lepší a možná i snazší formu přežití než je dravost, sobeckost, vychytralost a snaha okrást jeden druhého, lidé se vůči tomuto lepšímu směru lehce a rychle přizpůsobí. Nejsou ale také naivní a nemyslí si, že například kriminalita úplně vymizí, i na to zná anarchismus recept.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Babsi † Babsi † | Web | 15. prosince 2009 v 19:55 | Reagovat

Hm. Anarchismus se zavrhuje všude. Dokonce i v mý oblíbený knížce - My děti ze stanice ZOO!
Ale anarchie je - bohužel! - zatím naprotá utopie. Třeba jednou... Ale ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama