Hrabě Claus von Stauffenberg

24. srpna 2009 v 19:05 | LuKe |  Ostatní osobnosti
Claus Philipp Maria Justinian Schenk, hrabě von Stauffenberg (15. listopadu 1907, Jettingen, Bavorsko - 21. července 1944, Berlín) byl německý důstojník generálního štábu, strůjce neúspěšného atentátu na Hitlera.



Narodil se 15.11.1907 v Jettingenu v bavorském Švábsku, ve staré šlechtické rodině. Její větve jsou doloženy od r. 1317. Mezi jeho slavné předky patří i Polní maršál August Wilhelm Antonius Neidhardt von Gneisenau. Měl dva starší bratry, dvojčata Bertholda a Alexandra (*1905). Claus se narodil také jako dvojče, jeho bratr Konrad však zemřel druhý den po porodu.
Chlapci byli vychováváni dle rodové tradice v katolickém duchu, i když matka byla evangelička.

Malý Claus chodil do soukromé školy ve Stuttgartu. v roce 1916 přestoupil na gymnázium E. Ludwiga tamtéž. Za studií byl přijat do spolku přátel básníka Stefana Georgeho, který jej významě ovlivnil. Jako gymnazista často postonával a trpěl bolestmi hlavy. Přesto se chtěl stát důstojníkem. V roce 1926 průměrně odmaturoval a na maturitním vysvědčení měl uvedeno budoucí povolání: důstojník.

V dubnu 1926 nastoupil k 17. jezdeckému pluku v Bambergu. Vstoupil tak do reichswehru a tím služeb výmarské republiky, která mu jako šlechtici byla vnitřně vzdálená. Sloužil však "státu", nikoli státnímu zřízení. Tak svou službu u reichswehru omlouvala většina šlechticů, kterých sloužilo kolem 21%! V říjnu 1927 nastoupil do pěchotní školy v Drážd'anech, kterou v srpnu 1928 opustil jako praporčík, tedy v hodnosti šikovatele. Přešel na jezdeckou školu v Hannoveru. Kurz trval necelý rok a byl zakončen důstojnickou zkouškou, v níž exceloval a dostal "čestnou šavli" za výtečné výkony. Zlepšil se i jeho tělesný stav. V červenci 1929 se vrátil k 17. jezdeckému pluku do Brambergu a 1. 1. 1930 byl povýšen do hodnosti poručíka. Zimu trávil ve škole pro velitele dělostřeleckých vlaků v Döberitzi u Berlína, načež převzal u svého pluku minometný vlak (jezdectvo se propojovalo s dělostřelectvem. V té době byl v Německu kůň jediný prostředek spolu s vlakem na přepravu dělostřelectva). Počátkem třicátých let začal sympatizovat se svým budoucím úhlavním nepřítelem A.Hitlerem a jeho názory. Nejvíce ho zaujal Hitlerův postoj k Versaillské smlouvě, postoj k vytvoření profesionálních vojsk a ustavení lidové armády.

1.5. 1933 byl povýšen na nadporučíka. Stauffenberg se změnil z nedochůdného, často nemocného studenta ve zralého vojáka. Rytmistr Hans Walzer, velitel 1. eskadry 17. jezdeckého pluku napsal na Stauffenberga tuto charakteristiku: "spolehlivý a samostatný, charakter, má schopnost prosazovat vlastní vůli a názor. Při vynikajícím nadání si osvojil nadprůměrné taktické a technické znalosti. Vzorný při jednání s poddůstojníky a mužstvem, pečuje o výcvik a výchovu osádky svého minometného vlaku. Společenský, kamarádský, vzorného chování. Projevuje velký zájem o sociální, historické a náboženské souvislosti. Výborný, schopný jezdec s velkou láskou ke koním.
Vědom si svých vojenských znalostí a duchovní převahy, chová se někdy ke svým kolegům povýšeně, působí někdy lehce ironicky, i když nezraňuje. Má poněkud nedbalé držení těla a nepředpisovou uniformu. Jeho vystupování by mohlo být ráznější a energičtější. Je náchylný k zánětům hrtanu, což někdy oslabuje jeho tělesnou schopnost. Energicky a úporně se snaží proti tomu bojovat. Bude-li se takto vyvíjet nadále, spěje k nejlepším nadějím."


26. 9. 1933 se oženil s Ninou von Lerchenfeld. 3. 7. 1934 se jim narodil první syn Berthold. Od 1.9.1934 do léta 1936 slouží jako "důstojník pro výcvik jezdeckých koní" v Hannoveru. Za nedostatek respektu k nadřízenému jej tam přeložil velitel 17. jezdeckého pluku. Úkol provádět drezůru koní nenaskýtal příliš možností k rozvíjení důstojnické kariéry. Tuto dobu se věnoval výuce angličtiny. V červnu 1936 provedl krajskou brannou zkoušku, jíž museli absolvovat důstojníci po desetileté službě v armádě. Poté provedl zkoušku z angličtiny, stal se tlumočníkem a odjel na krátkou cestu do Anglie, kde navštívil vojenskou akademii v Sandhurstu. Zde si vytvořil mylnou představu o vojenské síle budoucího protivníka, když nevzal v úvahu obrovské "zázemí" Commonwealthu.

Po nástupu A.Hitlera k moci (30.1.1933), začalo Německo v polovině třicátých let mohutně zbrojit a vysmálo se tak Versaillské smlouvě. Před každým schopným důstojníkem se rýsovala skvělá kariéra. 9.7.1936 se narodil druhý Stauffenbergův syn Heimeran. V říjnu 1936 byl Stauffenberg zařazen do studia na válečné akademii v Kruppstrasse, Berlíně-Moabitu. Výsledek studia rozhodoval o tom, bude li absolvent zařazen do normální vojenské služby, či nastoupí do generálního štábu. Za studií se věnoval i tomu, kde jsou hranice jednotlivých druhů zbraní. Uspěl se soutěžní prací o výsadkových útvarech. Jeho práce byli otiskovány v odborných časopisech. Tyto studie bedlivě sledoval i Kurt Student. 1.1.1937 Stauffenberg povýšen na hauptmanna. Třetí Clausův syn Franz Ludwig se narodil 4.5.1938.
Stauffenberg patřil k 30-40% absolventům akademie, kteří měli působit u útvarových štábů. štábní posty se dělily na "Ia"-rozhodoval o strategii a taktice vojenského tělesa a "Ib"- staral se o zásobování, ubytování, výzbroj a výstroj mužstva. Stauffenberg byl přidělen jako druhý důstojník generálního štábu ("Ib") k 1. lehké divizi ve Wuppertalu, se kterou se zúčastnil obsazování Sudet po Mnichovském diktátu. V noci z 9. na 10. 11.1938 proběhla "křišt'álová noc". V celé říši hořely synagogy. Tyto události přiměly Stauffenberga ke kritice hlavně s poukazem, jaké škody to způsobí Německu ve světě. Po listopadu kritizoval osoby z NSDAP, které mu byly čím dál více solí v očích.

Válka začala pro Stauffenberga hned 1.9.1939, kdy 1. lehká divize vyrazila ze Slezska jako součást Rundstedtovy skupiny jih do Polska. Zde měl Staufenberg na starost zásobování divize. V dopise manželce se nevyhnul německé přezíravosti a nadřazeneckého pohledu na Slovany. O něco lépe se vyjádřil o polské šlechtě. Neschvaloval ovšem chování okupantů na dobytém území. Po polském tažení vypracoval zprávu, ve které uvedl nedostatky, které se vyskytly při zásobování a organizaci, kdy jeho divize neměla dostatečné zásoby munice, PHM, chyběli ženisté, bylo slabé zdravotnické zabezpečení, hygiena atd.
V lednu 1940 byl jmenován hejtmanem v generálním štábu. 1. lehká divize byla přeorganizována na 6. obrněnou divizi, se kterou v květnu 1940 účastnil tažení ve Francii. Divize postupovala spolu se skupinou A (von Rundstedt) Ardenami. Stauffenberg byl stále ještě okouzlen vojenskými úspěchy a triumfy. Rozčarování přijde později.

Na konci května 1940 je přeložen jako velitel skupiny II. do organizačnáho oddělení v generálním štábu armády (tou dobou v Bad Godesberg). Velení armády se ještě 2x přestěhuje, až nakonec přesídlí do východního Pruska, blízko hlavnímu stanu vůdce. Stauffenberg pracuje na oddělení "mírového vojska", které po vítězném tažení na Západě začne organizovat přípravy na ruské tažení.

15. 11. 1940 se Stauffenberg dočkal dcery Valerie.

V dubnu 1941 stále slouží v generálním štábu a je povýšen do hodnosti majora. 22.6.1941 německá armáda vtrhla do SSSR. Po počátečních úspěších přichází potíže a štábní důstojník Stauffenberg sdílí všeobecné nálady a prožívá jejich výkyvy. Zde se začíná ztrácet jeho loajalita. Počítal ztráty, srovnával poměr sil. Měl přesný přehled a poprvé zapochyboval, zda při takové nerovnováze je možné válku se SSSR vyhrát. A pochybnosti ho přemáhaly. v létě 1942 se dozvěděl o vyhlazování Židů. Podněty, které ho ovlivnily se množily a na konci léta již hovořil o nutnosti svrhnout Hitlera. Změnu jeho postoje je však třeba přičíst spíše věcnému pohledu na bezvýchodný boj, než zděšení nad tím, co se dělo na okupovaném území ve jménu Německa. Od 16.7. do 31.10.1942 byl s velením armády ve vůdcově hlavním stanu ve Vinnici (Ukrajina), kde působil jako vedoucí referátu organizačního oddělení vrchního velitelství armády. Zde se, také v říjnu pořádaly přednášky pro 40. důstojníků generálního štábu, na kterých odborníci přednášeli o agrární politice na Východě a evropském hospodaření s potravinami. Stauffenberg se přihlásil o slovo a řekl, že s obavami sleduje vývoj německé východní politiky, která dělá z obyvatel nepřátele německa, zasévá nenávist a jednou se vymstí. Nevídaná slova kritiky v době, kdy se nikdo na veřejnosti neodvážil otevřeně říci ani slovo... 1.1.1943 Stauffenberg obdržel hodnost podplukovníka. 26.1. 1943 se mu nepodařilo získat maršála von Mansteina k účasti na povstání. Maršál sice souhlasil, že ruské tažení je plné chyb, ale je třeba se s tím smířit. Na to Stauffenberg odpověděl, že se zbytečnými ztrátami německých vojáků se smířit nemůže. Myslel tím i blížící se katastrofu 6. armády u Stalingradu. Nepodařilo se mu tak získat pro věc vyššího velitele, který rebelům stále chyběl.

14.2.1943 nastoupil k 10. obrněné divizi v Tunisu, jako "Ia" štábní důstojník. V té době divize spolu s 21. divizí prorazila americké pozice u Faidu. Velitel divize gen.major von Broich později vypověděl, že Stauffenberg se v určitých kruzích netajil s názorem, že změna se musí provést za pomoci armády a za účasti vyšších velitelů, násilnou cestou. S tím vyšší velitelé souhlasili, nikdo však nechtěl vzít zodpovědnost na sebe a nikdo nevěděl, jak to provést. Přez svůj změněný postoj k führerovi si služební povinnosti plnil Stauffenberg příkladně. 7.4.1943 10.divize ustupovala směrem na Mezzoumi. Kolona byla napadena spojeneckými stíhačkami a Stauffenbergův vůz byl zasažen. Pětatřicetiletý podplukovník přišel o levé oko, pravou ruku nad zápěstím a malík s prsteníkem na ruce levé.
Pozdeji se léčil v lazaretu v Mnichově.Učil se psát levou rukou. Opět se začínal zajímat, co se děje s vlastí. Po desetitýdením pobytu v lazaretu odjel 3.8.1943 na zotavenou do Lautlingenu.

1.10.1943 se Stauffenberg stal šéfem štábu u generála Friedricha Olbrichta, na všeobecném vojenském úřadě v Berlíně. To se Olbrichtovi hodilo, jelikož byl hlavou spiklenců v Bendlerstasse a o vnitřním postoji Stauffenberga věděl. Dalším aktivním spiklencem byl důstojník generálního štábu v armádní skupině Střed, plukovník Henning von Tresckow. Měl několik plánů na provedení atentátu na Hitlera. Ty byly zrušeny v průběhu akce, či selhali z jiných příčin. Spolupracoval se svým pobočníkem von Schlabrendorffem. Ke spiklencům patřil i generál Ludwig Beck, Axel von dem Bussche, civilní hlava spiknutí Carl Goerdeler, hrabě von Moltke a mnoho dalších. Poslední dva jmenovaní, však nesouhlasili s atentáty, chtěli změnu jinou cestou. Vztahy v odbojové síti byly velice složité a panovalo zde mnoho rozporů. Všichni se však shodli na nutnosti změny režimu. V listopadu 1943 se Tresckow stal šéfem štábu 2. armády. Zavalen událostmi na hroutící se frontě, byl jako jedna z klíčových postav vzpoury prakticky vyřazen ze hry.

Situace se zlepšila, když byl v červnu 1944 Stauffenberg přeložen od Olbrichta k Frommovi, veliteli záložního vojska. Od této chvíle bylo Stauffenbergovi jasné, že provedení atentátu je na něm. Ze své nové funkce měl možnost občasného styku s Hitlerem na poradách.Dalším jeho úkolem bylo podílení se na přípravě a organizování převratu v Berlíně. 7.6.1944 den po spojeneckém vylodění se Stauffenberg poprvé účastnil na poradě s Hitlerem v Berghofu. Od té doby se k vůdci dostal ještě několikrát, ale atentát neprovedl. Většinou z důvodu nepřítomnosti dalších pohlavárů říše, Himmlera či Göringa. 20.6. nastoupil Stauffenberg neoficiálně do funkce šéfa štábu u velitele záložního vojska gen.plukovníka Friedricha Fromma. 24.-25.6. naposledy navštívil rodinu v Bambergu. 1.7.1944 byl Stauffenberg oficiálně uveden do funkce a povýšen do hodnosti plukovníka.

20.7.1944 v 8.00 hodin startuje kurýrní letadlo s plukovníkem Stauffenbergem a jeho ordonancí nadporučíkem von Haeftenem z Rangsdorfu u Berlína. Aktovku s výbušninou má u sebe nadporučík. 2 balíčky po 1. kg. Stauffenberg má přednést referát o "situaci na jihu". Také tento den, však není ve "Vlčím doupěti" přítomen Himmler ani Göring. Po vstupu do poradní místnosti Stauffenberg umístil aktovku s předem aktivovanou roznětkou pod stůl a odešel. Nastoupil ke své ordonanci do již připraveného vozu. K první bráně, kde ještě nebyl vyhlášen poplach, přijeli krátce po výbuchu ve 12,44 hodin. Sloužící poručík je bez problémů pustil. Po potížích projeli i druhou kontrolou a směřovali k letišti, odkud objednaným letadlem He 111 odletěli do Rangsdorfu. Bylo 13.15 hodin. Oba pasažéři byli přesvědčeni o tom, že Hitler je mrtev. Pravda však byla jiná. Ve zdemolované místnosti čtyři z přítomných podlehli zraněním, devět dalších utrpělo střední zranění, ostatní byli zraněni lehce. Pouze Keitelovi se nic nestalo. Hitler měl prasklé ušní bubínky, pohmožděniny a oděrky.

V Berlíně začal státní převrat, který však ve zmatcích ztroskotal. Stauffenberg byl zatčen a spolu s dalšími třemi spoluspiklenci po půlnoci na dvoře domovního bloku v tehdejším Bendlerstrasse popraven. Generál Beck spáchal s dopomocí sebevraždu. Tu spáchal 21.7. na frontě i Tresckow. 10.8.1944 byl popraven i Stauffenbergův bratr Berthold.
Další stovky odpůrců Hitlera zemřely po procesech lidového soudního dvora, jemuž předsedal Roland Freisler.

27.1.1945 se narodil poslední potomek Clause von Stauffenberga, dcera Konstanze.

"Stauffenberg a jeho spoluspiklenci a přátelé jsou zakladateli jiného, lepšího Německa. Byli stateční a jednali odpovědně. Byli ušlechtilí a měli duševní velikost. Jsou to velcí mrtví, na něž se můžeme odvolávat."
Helmut Kohl - projev v Bonnu, 12.11.1987

http://www.timesonline.co.uk/multimedia/archive/00096/stauffen_96403a.jpg
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ... ... | 16. dubna 2011 v 14:03 | Reagovat

Muzu se zeptat na zdroje?? ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama