Neonacismus

24. srpna 2009 v 20:35 | Eliška |  IDEOLOGIE
Neonacismus je politická ideologie vycházející z nacismu. Ideologie vznikla po 2. světové válce.

Neonacismus je vyznáván částí hnutí skinheads, jehož členové se stávají pachateli rasově motivovaného násilí. V České republice je toto násilí namířené především vůči Romům a cizincům tmavé barvy pleti. Neonacismus však žije i mimo skinheadské hnutí, výrazným projevem jsou aktivity tzv. historiků revizionistů, kteří popírají nebo banalizují holocaust a v seriózně se tvářících "historických" pracích vyzdvihují "kladné" aspekty nacistické politiky ve 30. a 40. letech minulého století.


Vývoj neonacistického hnutí
Neonacistická větev se mezi skinheads definitivně vyprofilovala na počátku osmdesátých let minulého století. Zpěvák kapely Screwdriver Ian Stuart založil spolu s podobně neonacisticky orientovanými kapelami organizaci Blood and Honour ("Krev a čest" - bojové heslo Hitlerjugend), která sloužila jako platforma k organizování neonacistických koncertů a vydávání hudebních nahrávek white-power ("bílá síla") . Po smrti Stuarta byla založena organizace Combat 18 (šifra "Boj Adolfa Hitlera"). Tyto organizace značně zpopularizovaly neonacismus a přispěly k jeho rozšíření z Británie do Evropy i Ameriky.

V mnoha zemích světa vzniklo nespočet větších či menších organizací, stovky rasistických kapel a militantních neonacistických hnutí. Hudba je spolu s internetem nejdůležitějším komunikačním kanálem, ovlivňuje a formuje mladé skinheads a hooligans, slouží k propagandě, setkávání, získávání finančních prostředků. Fotbalové stadiony jsou také místem, kde se mladí lidé setkávají se staršími neonacisty a hooligans a napodobují jejich chování a styl oblékání.

Koncerty rasistických kapel probíhají ve většině zemí utajeně, skryté pod rouškou soukromé akce. Texty kapel vyzývají přímo k rasově a ideologicky motivovanému násilí, hlásají nenávist, oslavují představitele Třetí říše apod. Důležitou úlohu hraje také severská mytologie. Hudební nosiče, videonahrávky a tištěné materiály jsou distribuovány přes internetové servery ze zemí s liberálnější legislativou v oblasti svobody slova - Dánsko, USA. Neonacisté se dopouštějí neustálého rasově a ideologicky motivovaného násilí. Je to právě síla a moc plynoucí z agrese, která je pro mnoho mladých lidí přitažlivá. Své sebevědomí si pak dále zvyšují při zvláště nočních přepadech v přesile proti většinou náhodným terčům, které spadají do škatulky nežádoucí (tím se může stát občan tmavé barvy pleti, politický odpůrce či zástupce různých subkultur, jako jsou punk, nerasističtí skinheads, hip hop, hard core, skejťáci apod., dále bezdomovci, homosexuálové, Židé a kdokoli jiný, kdo se ohradí vůči jejich slovním či násilným projevům.
Neonacistická větev skinheadského hnutí se v České republice vyprofilovala nedlouho po sametové revoluci. Rasismus mezi mládež kapely zpopularizovaly kapely Orlík a Bráník, které oficiálně vydávaly své nahrávky a připravily tak půdu skutečným neonacistickým organizacím a názorům. Nemalý vliv na rozvoj militantního neonacistického hnutí měl jistě také fakt přítomnosti latentního, někdy i otevřeného rasismu v české společnosti. Rasističtí skinheadi byli na počátku devadesátých letech mnohdy chápáni jako "slušní kluci, kteří dělají pořádek" a celkem právem útočí "na zloděje a nepřizpůsobivé cikány".

V devadesátých letech v České republice fungovaly dvě neonacistické organizace. Nejprve Bohemia Hamer Skins, později i česká pobočka Blood and Honour. Bez většího zájmu státních orgánů a médií vytvářely tyto organizace distribuční sítě pro šíření rasistické a neonacistické hudby, nacistických symbolů, upomínkových předmětů a oblečení. Pod pláštíkem soukromých akcí byly také pořádány neonacistické srazy a koncerty, na nichž docházelo k otevřené propagaci nacismu, distribuci neonacistických materiálů a budování mezinárodních kontaktů.
Během devadesátých let připravilo rasistické násilí v ČR o život více než dvě desítky lidí. Liknavost policie i soudů se změnila až po mezinárodním skandálu v roce 1997, kdy neonacisté zavraždili súdánského studenta Albdelradiho. Policisté pak při několika raziích pozatýkala přední aktivisty neonacistického hnutí a fakticky tak ukončila činnost dosud fungující Blood and Honour, která již dříve navázala na činnost Bohemia Hammer Skins. Neonacisté se pokusili změnit taktiku a začali organizovat veřejná vystoupení nenásilného charakteru. Hlavní prioritou neonacistického hnutí bylo založení politické strany, která by populistickou a umírněnou rétorikou umožnila neonacistům vstup do stranické komunální i parlamentní politiky. Postupnými koalicemi a slučováním menších uskupení (Národní odpor, Národní aliance, Vlastenecká republikánská strana) vznikla strana Národně sociální blok, která usilovala o účast v parlamentních volbách roku 2002. Ministerstvo vnitra nepovolilo tento název a strana se zaregistrovala jako Pravá alternativa. Neonacisté však v rámci politické strany nedokázali výrazně změnit styl a rétoriku svých aktivit, nedokázali formulovat závažné společenské problémy srozumitelným jazykem, který by oslovil nespokojené vrstvy populace. Účastníky veřejných akcí této strany byli pouze rasističtí skinheadi. Po personálních třenicích ve vedení nakonec strana nezískala ani dostatek finančních prostředků ke složení potřebné volební kauce a červnových voleb 2002 se nakonec neúčastnila.
Poté se neonacisté stáhli "do podzemí" a dočasně rezignovali na veřejná vystoupení. Činnost omezili na "komunitní práci", která spočívá v náborů nových členů a snaze o mobilizaci roztroušených skupin rasistických skinheads. Každoročně pořádají několik demonstrací a koncertů, provozují webové stránky, které vedle šíření nacionálně-socialistických idejí slouží také ke zveřejňování seznamu nepřátel hnutí (projekt Anti-antifa). V posledních třech letech je také patrná provázanost neonacistů s fotbalovými hooligans, kteří se stávají hlavními pachateli násilí v ulicích.

Teprve v posledním roce je opět patrná snaha o oslovení širší veřejnosti a vstup do politiky. V čele s nenápadnou a kultivovanou Petrou Edelmannovou vstupuje do volebního klání Národní strana, která se zviditelnila protestní akcí proti bourání vepřína na místě romského koncentračního tábora v Letech u Písku.

Myšlenky neonacismu

Neonacisté vycházejí z teze o nadřazenosti bílé rasy. Hlavním nepřítelem neonacistů jsou imigranti, komunisté, liberálové, Cikáni a především Židé. Neonacisté viní Židy z mnoha nešvarů společnosti a přisuzují jim rozsáhlá mezinárodní spiknutí za účelem ovládnutí světa. Program je často populistický, většinu problému státu vidí v ideologii multikulturalismu a liberálního levičáctví, činnosti Židů, přistěhovalců a etnických menšin a přichází s radikálními řešeními, mnohdy neslučitelnými s demokratickým zřízením.
Rozdíl mezi neonacismem a klasickým nacismem je časové vymezení (nacismus vznikl v 30. letech 20.století, neonacismus po 2. světové válce) a odklon od pangermanismu a tezí o vyvolenosti německého národa.
Na počátku 21. století neonacisté usilovali o spolupráci evropských národů,[ nikoliv však spojení států v jeden celek (joko např. Evropská unie), ale ve spolupráci v boji proti přistěhovalcům, židům, komunistům...

Příslušníci neonacisticky orientovaných skinheads se pravidelně a dobrovolně vystavují vymývání mozků prostřednictvím četby nacistických tiskovin, ideologických schůzek, rasistických koncertů či společného "hajlování" a skandování hesel. Zásluhou tohoto prohlubování "rasové a ideové uvědomělosti" se neonacisté dostávají do jakési virtuální reality - skrze svůj ideologický filtr vidí svět jinak než většina populace.

Neonacisté jsou přesvědčeni o "biologické nadřazenosti" bílého nebo "árijského" etnika. Lidstvo dělí do pomyslného řebříčku ras, na jehož vrcholu stojí Germáni jako "tvůrci kultury", na opačném konci jsou podle neonacistů Židé, kteří kulturu údajně ničí. Českým neonacistům kupodivu nevadí, že podle rasistických teorií převzatých z nacistického Německa jsou i Slované chápáni jako "podřadná a služebná rasa". Při častých útocích na Romy zase záhadně opomíjejí fakt, že Romové podle jejich vlastních teorií patří k indoevropské - "árijské" rase.

Největším zločinem je pro neonacisty míšení ras. Protože každá společnost je do značné míry multikulturní - složená z příslušníků různých etnických nebo jinak vymezených skupin, je pro neonacisty i současný společenský stav nepřijatelný. Proto chtějí vyvolat "svatou rasovou válku" nebo "bílou revoluci", aby násilím zajistili vládu "bílé rasy". Rasová nenávist se obvykle spojuje s xenofobií zaměřenou vůči všem, kteří se nějak liší. Xenofobie většinou nalézá svůj výraz v agresi vůči konkrétnímu etniku - v Čechách především vůči Romům. Po vzoru německých nacistů obracejí krajní pravičáci svoji iracionální nenávist vůči Židům. Velmi rozšířená je paranoidní představa o velkém židovském spiknutí, které má za cíl ovládnout svět a zničit árijskou kulturu. Proto jsou neonacisté posedlí "odhalováním židovských piklů" a většinu světového dění vysvětlují právě pomocí "teorie židozednářského spiknutí". Projevem tohoto spiknutí je podle neonacistů také tzv. osvětimská lež - Židé si údajně vymysleli celý holocaust, plynové komory a masové vraždy, aby mohli vydírat Německo a světovou veřejnost. Popírání holocaustu je vždy motivováno iracionálním antisemitismem a skrytým či otevřeným rasismem, ale neonacisté se jej snaží prezentovat jako "seriózní historický výzkum".

Ultrapravicové organizace skinheads si vedou seznamy "Židů a jejich přisluhovačů" a je příznačné, že se na těchto seznamech figurují právě osoby a organizace, které se aktivně podílejí na potírání rasismu, nacismu, xenofobie a intolerance. Na faktickém "židovském původu" přitom příliš nesejde. "Nežádoucí" osoby vystavují neonacisté anonymním výhružkám , jež se obvykle hemží vulgarismy a gramatickými chybami. Zcela v duchu rasismu a intolerance neonacisté odmítají přistěhovalectví, kterému kladou za vinu zhoršující se ekonomickou situaci. Jejich nenávistné výlevy vůči azylantům a cizincům, bohužel, nalézají ohlas i mezi širšími vrstvami xenofobně laděné veřejnosti. Terčem nenávisti a minimálně verbálních útoků je dále "biologický odpad", za nějž neonacisté považují narkomany, homosexuály, duševně či tělesně handicapované.

Svoji ideologii neonacisté shrnují do krátkých, lehce zapamatovatelných hesel, která pro větší utajení ještě šifrují. Nejtypičtějším heslem je "14/88". "14" znamená 14 slov - "We must secure the existence of our race and future for white childern", podle českého překladu se někdy užívá termín 10 slov - "My musíme chránit existenci naší rasy a budoucnost bílých dětí". "88" je šifra pro nacistický pozdrav "Heil Hitler".

Příznačné je, že neonacisté - alespoň na veřejnosti - nenazývají věci pravým jménem: rasismus prezentují jako "vlastenectví", xenofobii jako "touhu po blahu národa", iracionální agrese vůči náhodně vybraným jedincům je "dělání pořádku", rozdmýchávání rasové nenávisti zase nazývají "národním uvědoměním". Tímto způsobem se jim daří oslovovat část mladé generace.

Neonacismus v politice

V roce 2009 neexistoval na světě žádný stát, ve kterém by neonacismus byl státní ideologií ani ve kterém by se neonacisté podíleli na vládní moci.

Jednotlivé státy se k hlásání neonacismu a politickému organizování neonacistů staví různě. Liberální jsou například v Dánskunebo ve Spojených státech amerických, kde je hlásání neonacismu stejně jako jiných politických směrů chráněno coby součást svobody slova, neonacistické strany se mohou účastnit politické soutěže a je dovoleno volně užívat (neo)nacistické symboliky. Naopak státy jako Německo či Česká republika projevy neonacismu trestají. I přes zákazy se však neonacisté v takových státech sdružují, třebaže bývají nuceni kvůli riziku postihu své skutečné názory skrývat či pouze naznačovat.

Liší se rovněž charakter právních norem používaných proti neonacistům. Například v Německu existuje veřejně dostupný seznam zakázaných nacistických symbolů zatímco v Česku soudy posuzují symboly ad hoc na základě posudků soudních znalců.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Babsi † Babsi † | Web | 15. prosince 2009 v 19:27 | Reagovat

Já bych tohle shrnula jedním slovem. Hnus.

2 xxx xxx | 11. července 2015 v 19:52 | Reagovat

Ano, je to hnus, ale neonacismus je větší svinstvo než nacismus

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama