Vnímání a zpochybňování holocaustu

23. srpna 2009 v 19:29 | Eliška |  Holocaust & koncentrační tábory

Vnímání holocaustu

Standardní interpretace holocaustu stojí na 2 tezích:
  1. Holocaust je ojedinělá historická událost. Opačné tvrzení je "nemorální ekvivalence".
  2. Holocaust je vyvrcholení iracionální, po staletí soustavně pěstované nenávisti nežidů k Židům.

Zpochybňování holocaustu

Holocaust je či některé z jeho částí jsou občas terčem zpochybňování. Ačkoliv v drtivé většině případů není zpochybňována perzekuce Židů jako celek, vžilo se pro tento fenomén též označení popírání holocaustu. V mnoha státech světa je toto hlásání teorie tzv. Osvětimské lži trestným činem.

Zpochybňování holocaustu je součástí širšího směru, tzv. historického revizionismu. Zpochybňování holocaustu v souladu s vědeckými metodami je jedním z nových proudů tohoto původně v podstatě seriózního historického proudu, který tak značně zdiskreditovalo. Někteří revizionisté nezpochybňují holocaust jako celek, ale jeho plánovanost či rozsah. Podle americké historičky Deborah Lipstadtové seriózní historikové tento směr odmítají a vyčítají mu pseudovědecké metody práce a neseriózní práci s prameny a citacemi s účelem falšovat historii.

Některé argumenty a metody popíračů

Plynové komory nesloužily k vraždění, ale k jiným účelům (např. odvšivení): tuto teorii rozvinul Fred A. Leuchter ve své zprávě. Leuchterova zpráva ovšem ve skutečnosti potvrzuje, že k vraždění vězňů v plynových komorách v Osvětimi docházelo přesně podle obecně přijímaného názoru; Leuchter např. tvrdí, že v místnostech, údajně používaných k vraždění vězňů byl obsah kyanidu v omítce výrazně nižší, než v místnostech na odvšivení šatů. To je ovšem skutečnost známá od konce 2. světové války, neboť resistence vší vůči Cyklonu B byla cca 40-70 krát vyšší, než u lidí, a podle dochovaných manuálů obsluhy působil Cyklon B v odvšivovacích zařízeních obvykle víc než 12 hodin denně, zatímco popravy vězňů byly o poznání rychlejší a plyn byl následně rozháněn ventilací.

Deformování závěrů historiků: Leuchter také uvedl, že kapacita Osvětimi nemohla stačit na vyvraždění 6 milionů Židů. Přitom současné závěry jsou takové, že v Osvětimi bylo zavražděno okolo 1 milionu evropských Židů - např. většina ze 3 000 000 polských Židů byla zavražděna ještě dřív, než byla vyhlazovací zařízení v Osvětimi plně dokončena. Obdobnou desinterpretaci závěrů používají "popírači", aby vyvolali ve svých čtenářích pocit nelogičnosti či absurdity obecně přijímaných názorů.

Zlehčování či zpochybňování německých dokumentů: "Popírači" obvykle tvrdí, že obrovské množství dokumentů potvrzujících vraždění Židů, bylo vyfabrikováno těsně po 2. světové válce. Zároveň na důkaz svých tvrzení ale "popírači" argumentují tím, že se nedochoval výslovný rozkaz k vraždám. Na důkaz toho, že 3. říše neměla politiku vraždění Židů pak např. uvádí rozkaz Heinricha Himmlera z roku 1944, kterým zastavil vraždění maďarských Židů v době, kdy Německo vyjednávalo se Západními spojenci o možnosti výměny 1 000 000 maďarských Židů za 10 000 nákladních aut pro použití na Východní frontě. "Popírači" ignorují skutečnost, že rozkaz zastavující likvidaci znamená, že likvidace probíhala. Naopak důkazy, jejichž autenticitu není možné zpochybnit, "popírači" zlehčují jako nadsázku autorů. Takovým příkladem je Hitlerova veřejná řeč z 30. ledna 1939, která je dokonce součástí nacistického propagandistického filmu Der Ewige Jude, a ve které Hitler říká, že v případě, že nastane nový světový konflikt, dojde k "vyhlazení židovské rasy v Evropě". V polovině roku 1942, tj. po Konferenci ve Wannsee poté Hitler uvedl, v přímé narážce na svůj projev z roku 1939, že teď "splní své proroctví". Za podobnou nadsázku považují "popírači" názor Goebbelse otištěný v týdeníku Das Reich v říjnu 1943: "Žádný führerův prorocký výrok se nenaplňuje s tak strašlivou jistotou a neúprosnou silou jako ten, že další světová války povede k zániku židovské rasy".

Údajných 6 000 000 mrtvých odůvodňuje vysoké reparace Izraeli: Toto je velmi rozšířená fáma, související s obecným anti-semitismem "popíračů". Ve skutečnosti byly reparace placené Německem stanoveny podle počtu osob, které holocaust na nacisty okupovaných územích přežily a odešly do nově založeného Izraele. Těch bylo cca 500 000 a vláda Izraele vyčíslila náklady na 3 000 dolarů na jednu osobu. Naprostá většina prostředků šla jednotlivým obětem, nikoliv vládě. V izraelském komuniké z března 1951 se výslovně uvádí, že pozůstalí Izraelci nemohou požadovat restituci zabaveného a zničeného majetku 6 000 000 zavražděných příbuzných, neboť soupis tohoto majetku není možné pořídit, proto budou reparace zahrnovat pouze náklady na usazení přeživších.

Někteří zpochybňovači

  • Mahmúd Ahmadínedžád (*1956) - současný íránský prezident taktéž holocaust opakovaně zpochybnil. V jednom z interview vyjádřil nesouhlas s definitivním uzavíráním otázky holocaustu a naopak projevil zájem její autenticitu dále zkoumat.
  • James Wenneker von Brunn (*1920) - americký popírač holocaustu, na internetu vytvořil antisemitské stránky Svatá západní říše (angl. Holy Western Empire), kde se prezentuje jako ochránce bílé rasy. Ve středu 10. června 2009 v postřelil u vchodu do Muzea holokaustu ve Washingtonu, D. C., člena jeho ostrahy.
  • Joseph Burg - německý revizionista židovského původu, zpochybňoval autenticitu Marie Annelies Frankové i existence plynových komor v táboře Auschwitz-Birkenau; autor několika knih s touto tématikou.
  • Prof. Arthur Butz (*1933) - americký univerzitní profesor, autor knihy The Hoax of the 20th Century (Podvod 20. století), velmi podrobně se věnující zločinům proti Židům během II. světové války.
  • Daniel Cole - mladý revizionista židovského původu; v 90. letech natočil videodokument přímo z tábora Auschwitz-Birkenau, ve kterém zpochybnil, že tamní plynová komora skutečně sloužila k masovému vyvražďování Židů - tvrdil, že v době fungování tábora byla obyčejnou umývárnou a krátce po válce byla přestavěna. Argumentoval výsledky Fred A. Leuchtera a tehdejší spotřebu Cyklonu B připisoval účelům dezinfekce.
  • Thies Christophersen (1918-1997) - německý revizionista, autor knihy Die Auschwitz-Lüge (Osvětimská lež, 1973). V letech 1943-4 byl armádní důstojník v tomto táboře a podle jeho slov "nezaznamenal nejmenší důkaz hromadného plynování". V 80. letech byl uvězněn na rok ve vězení, poté emigroval a žil ve Švýcarsku, Belgii a Dánsku.
  • David Duke (*1950) - americký a bývalý šéf louisianské organizace Ku-klux-klanu, autor knihy Moje probuzení.
  • François Duprat (1941-1978) - představitel francouzské krajní pravice a spoluzakladatel N8rodn9 Fronty, autor knihy Tajemství plynové komory a překladatel francouzské verze knihy Did Six Million Really Die? (Zemřelo skutečně šest milionů?) Ernesta Zündela. V roce 1978 jej roztrhal výbuch nálože umístěné do jeho auta.
  • Prof. Robert Faurisson (*1929) - francouzský profesor literatury při univerzitě v Lyonu. V roce 1991 spolu se Siegfriedem Verbekem publikoval brožuru The 'Diary' of Anne Frank - A Critical Evaluation, ve které tvrdil, že deník Annelies Marie Frankové je podvrh. Faurisson mimo jiné tvrdí, že německá armáda dostala výslovný rozkaz neúčastnit se žádných "excesů" proti civilistům. Přitom je odhadováno, že zvláštní jednotky Einsatzgruppen na východní frontě postřílely okolo 1,3 milionu Židů a neznámý počet obětí jiných etnik (zejména Poláků, Rusů a Bělorusů).
  • Gerd Honsik (*1941) - rakouský spisovatel a popírač holokaustu, vydavatel časopisu Halt, autor pronacistických publikací a knihy Freispruch für Hitler? (čes. Osvobozující rozsudek pro Hitlera?).
  • David Irving (*1938) - mediálně asi nejznámější zpochybňovač holocaustu; britský historik; vystupoval taktéž proti existenci plynových komor. Po studiu sovětských archivů však svůj názor přehodnotil a v současnosti pouze zpochybňuje počet mrtvých a rozsah viny některých nacistických představitelů.
  • Fred A. Leuchter (*1943) - povoláním podnikatel v oboru popravčích zařízení; ve svém posudku tvrdí, že udávané počty popravených pomocí Cyklonu B jsou příliš vysoké a technicky nezvládnutelné. Správnost závěrů zprávy uznávají pouze další "popírači", systematickou kritiku provedl např. chemik Jean-Claude Pressacem (který sám dříve patřil k táboru zpochybňovačů). Kritikové jí také vyčítají, že byla vypracována na objednávku jiného revizionisty Ernsta Zündela (zaplatil za ni 35 000 amerických dolarů) a že její autor (jak shledal i kanadský soud) neměl vzdělání, znalosti ani zkušenosti potřebné k vypracování takovéhoto posudku.
  • Germar Rudolf (*1964) - (toho času v v SRN, kam byl vydán z USA) pak předkládá výsledky svých analýz, podle kterých vzorky odebrané z údajných popravčích prostor neobsahují kyanid. Z toho odvozuje, že vyhlazování Židů Cyklonem B zde nikdy neproběhlo.Jeho práce byla odmítnuta (uváděný kladný posudek prof. H. G. von Schneringa se týká pouze provedení chemických analýz v laboratoři, nikoliv už okolností odběru vzorků a následných obecně odmítaných výsledků).
  • Rudolf Seidl - autor brožury Osvětim. Fakta versus fikce. Nové a utajované poznatky o holocaustu .
  • JUDr. Wilhelm Stäglich (1916-2006) - za války člen Luftwaffe, později pracoval v Hamburku jako finanční soudce. V roce 1979 napsal knihu Osvětimský mýtus - legenda nebo skutečnost, ve které popíral existenci plynových komor a dokumenty vztažené k holocaustu označil za zfalšované. V letech 1982 až 1983 byla kniha postupně zakázána a souběžně s tím byl Stäglichovi odebrán i jeho doktorát a penze.
  • PhDr. Fredrick Töben (*1944) - australský středoškolský učitel, autor publikací z oblastí politických věd a historie. Zabýval se tím, co sám nazýval "židovskou propagandou". Od roku 1999 byl uvězněn na 9 měsíců v německém Mannheimu, v roce 2006 se o něj zajímal Austrálský federální soud a v říjnu 2008 byl zadržen v londýnském letišti Heathrow s vyhlídkou být vydán zpět do Německa.
  • Richard Williamson (*1940) - biskup Kněžského bratrstva sv. Pia X.. Byl obviněn z popírání holocaustu. Odmítal existenci plynových komor a prohlásil, že ne šest milionů, ale mezi dvěma a třemi sty tisíci Židů zahynulo v nacistických koncentračních táborech.
  • Ernst Zündel (*1939) - vedle Irvinga jeden z mediálně nejznámějších německých revizionistů, autor knihy Did Six Million Really Die?, kterou napsal v 70. letech. V roce 2005 s ním proběhl mediálně známý soudní proces, který jej odsoudil na pět let vězení. Předtím udržoval aktivně kontakty s ostatními revizionisty.

Zpochybňování holocaustu a svoboda slova

Zpochybňování holocaustu je v mnoha zemích světa trestným činem. To vyvolává i negativní reakce. Z řad zastánců svobody slova se mnohdy ozývají hlasy, že by státy neměly kriminalizovat některé názory na historii a zavádět tak historický konsensus za zákon.
Mezi kritiky kriminalizace zpochybňování holocaustu patří kupříkladu:
Hlavními argumenty odpůrců trestnosti zpochybňování holocaustu jsou ty, že historie by měla být objevována na základě svobodného bádání, jehož výsledky by měly být posuzovány na základě vědeckých argumentů, nikoliv právních zákazů; a tvrzení, že perzekuce lidí za vyjádření jejich politického či vědeckého názoru je výrazným pošlapáním svobody slova a její oběti jsou tak politickými vězni. Je však nutno odlišovat popírače holocaustu (kteří jsou většinou historiků odsuzováni) a osoby, jež jen prosazují absolutní svobodu slova, a proto nechtějí tabuizovat a zákonem omezovat diskusi o žádné části lidských dějin.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama