Alfred Ernst Rosenberg

9. září 2009 v 6:36 | Eliška |  Nacističtí pohlaváři
Alfred Ernst Rosenberg (12. ledna 1893, Tallin - 16. října 1946,Norimberk) byl jedním z prvních a nejvlivnějších členů nacistické strany. Je považován za stranického ideologa NSDAP a za původce nacistických teorií o rasové nadřazenosti, pronásledování Židů, tzv. Lebensraum, odmítání Versaillských dohod a teoriíí o degenerativním moderním umění. V roce 1942 se stal říšským ministrem pro okupovaná východní území. Po válce byl zatčen o odsouzen k trestu smrti za válečné zločiny.

Každý příslušník Hitlery mládeže dostal v den, kdy byl jako čtrnáctiletý přizván k slavnostnímu slibu, dýku jakožto odznak a symbol bojové pohotovosti. Do čepele dýky byla vyryta slova Blut und Uhre. Razitelem sousloví, které vyjadřovalo jak světový názor, životní program, tak i slib věrnosti, byl Alfred Rosemberg.




Alfred Rosenberg se narodil v dnešním Tallinu, který v roce jeho narození patřil k carskému Rusku. Otec byl estonským obchodníkem, matka Estonka pocházela z hugenotské rodiny.
Jako teenager se začetl do knihy Angličana Stewarta Chamberlaina - "Základy 19. století". Tak se zrodil jeho zájem o podlosti židovstva a jeho bádání směřovalo právě tímto směrem. Vystudoval tallinskou reálku a poté začal studovat architekturu na technice v Rize. Rosemberg právě zde vyzrával ve filozofii lidstva. Ačkoli studoval architekturu, maloval a kreslil, byl členem spolku "Rubonia", zároveň také přednášel ostatním členům o indické filosofii a otázce židovské. Fenomenální velikost ducha projevila se již u osmnáctiletého mladíka: architekt, malíř, indolog a odborník v dějinách lidstva.

Zde se pohyboval v radikálních antibolševistických kruzích ruských emigrantů, kde rychle nalezl příčiny Velké říjnové revoluce, kterou chápal jako katastrofu: mělo se dle něj jednat o dílo židovského spiknutí. Nedlouho poté vstoupil do společnosti Thule (Thule-Gesellschaft), důležitého okultistického spolku, jehož myšlenky se později promítly i do nacistické ideologie (používala např. symbol pravotočivé svastiky). Na podzim 1919 poznal Rosenberg přes spisovatele Dietricha Eckarta, do jehož časopisu "Auf gut Deutsch" přispíval, Adolfa Hitlera; později vstoupil do NSDAP.

Do února 1920 do května 1945 bylo konání německé strany národně socialistické určováno proslulými pětadvaceti body jejího programu. Jejich veřejné vydání z roku 1922 bylo první tiskovou publikací strany vůbec. Všech pětadvacet bodů bylo Desaterem, zavazujícího každého národního socialistu, programem národním a zároveň státním. Jeho původcem, textátorem a oficiálním mluvčím byl Alfred Rosemberg.

o základů slavnostní sjezdové síně NSDAP byly zazděny dvě knihy, aby svým duchem prodchly a posvětily prostoru, z níž rok co rok vycházela hesla s heslem na věčné časy. (A to doslova a do písmene. Současnost je tomu svědkem) První knihou byl Hitlerův Mein Kampf a druhá Rosembergova kniha Der Mythus des 20. Jahrhunderts (Mýtus 20. století).

Další poctou pro Rosembetga bylo udělení Hitlerovy národní ceny za zvláštní výkony a zásluhy duchovní, kterou Adolf Hitler založil 30. ledna 1937. Rosemberg byl oficiálním kulturním myslitelem Třetí říše a jejím representativním ideologem. Rosemberga, stejně jako Hitlera, lidé zbožňovali. Jeho spisy byly ve statisícových nákladech. Za jeho přednáškových zájezdůholdovala celá města. Od první světové války zplodilo Německo vedle Adolfa Hitlera člověka pro všechny osudového.

Po získání inženýrského titulu chvíli vyučoval na tallinském gymnáziu kreslení. V té době končí první světová válka. Po kapitulaci Německa reaguje Rosemberg prvními veřejnými přednáškami. Vůbec první přednáška se uskutečnila 30. listopadu v jednom talinském domě a přednášející hovořil k německým důstojníkům a vojákům o marxismu a židovské otázce. Měl velký úspěch. Pád dní na to cestuje do Mnichova a u sloupu na Mariánském náměstí mluvil k davu na stéjné téma. Svá slova také převedl na papír a plakáty, které rozlepoval a rozdával na demonstracích s heslem: "Proti bolševismu, pro německého dělníka".

Také se seznámí s Hitlerovým důvěrníkem Ditrichem Eckartem, jenž se pak stal prvním šéfredaktorem listu Völkische Beobachter. Roku 1919, po Hitlerově přednášce v mnichovské pivnici, jež se jmenovala "Zum deutschen Reich", se poprvé setkává s budoucím Vůdcem. Dali se spolu do rozhovoru o dějinných otázkách a tak poznali svou duchovní stejnosměrnost a shodu svých cílů. Od toho okamžiku je mladý Rosemberg nejbližším spolupracovníkem Adolfa Hitlera.

Je při pouličních bojích v Koburgu, kde se národní socialisté r. 1922 pokusili o první velkou manifestaci. Je 8. listopadu 1923 v jiné světodějné pivnici mnichovské Bürgerbräukeller- s revolverem v ruce doprovází Hitlera do sálu. Je příštího dne při pokusu o krvavý puč u vojenského pomníku Feldhernhalle. Dělí se s Eckartem o redakci listu Völkische Beobachter. V únoru se stává šefredatorem a z týdeníků vzniká deník.


Po zákazu strany a Hitlerově uvěznění je zakázán i tento deník a tak Rosemberg píše do jiných listů "Der Weltkampf" a "Grossdeutsche Zeitung". Při tom stále bádal v oborech filozofie, indické literatury, židovské otázky a svobodného zednářstva, též o bolševismu a mnohých dalších.

Napsal první propagandistický spis strany "Wesen, Grundsätze und Ziele der NSDAP. Roku 1929 založil "Kampf für deutche Kultur" (Bojový svaz pro německou kulturu), protiváhu "kulturnímu liberalismu, marxismu a židobolševismu." V letech 1927 - 28 je na antisemitských sjezdech v Budapešti a nedaleko Lucernu, r. 1931 je Londýně a přednáší jakožto host římské královské akademie o krizi a obrození Evropy. Od r. 1930 je také říšským poslancem a zasedá v zahraničním výboru. Prvního dubna 1933 se stává ředitelem zahraničně politického úřadu strany národně socialistické (Aussenpolitisches Amt, A.P.A.)

Alfred Rosenberg se poprvé oženil v roce 1915 s Hildou Leesmannovou, manželé se rozvedli v roce 1923. V roce 1925 se podruhé oženil s Hedwigou Kramerovou, která s ním zůstala až do jeho smrti. V roce 1930 se manželům narodila dcera Irene, syn zemřel krátce po narození.

Po vypuknutí II. světové války se Alfred Rosenberg soustřeďuje opět především na židovskou problematiku a dne 26. března 1941 slavnostně otevírá ve Frankfurtu nad Mohanem "Ústav pro výzkum židovské otázky", při čemž mj. prohlašuje "Na rozdíl od demokracií pozorovali jsme zvláště bedlivě výsledky působení židovské bytosti a poslední její periody, konstatovali jsme přísně podle skutečnosti jedovatost židovské krve průběhem dlouhého dějinného údobí tak jako se konstatují jedy v rostlinách, a nyní jsme po těchto bolestných pokusech na celých národních celcích vyvodili z toho důsledky na ochranu krve vlastního původu." A když se dne 22. června 1941 dávají armády mnoha evropských zemí na pochod proti bolševickému Rusku, stává se měsíc na to Alfred Rosenberg říšským ministrem pro obsazená východní území a pod přímou správu jeho ministerstva se dostávají rozsáhlá a lidnatá území Pobaltí, Ukrajiny a Běloruska. Ve své činnosti se soustřeďuje především na zapojení národů Východu do boje po boku Německa a mimo jiné navrhuje autonomii pro území Ukrajiny a baltských zemí, což ovšem narazilo na odpor četných říšských institucí v Berlíně. Nadále se aktivně angažuje v ideologickém zápolení a kupř. v listopadu 1942 na pracovním sjezdu Německé pracovní fronty v Berlíně prohlašuje, že "židovská otázka bude pro Německo a Evropu vyřešena teprve tehdy, až poslední žid opustí Evropu." Pro mezinárodní židovstvo se tak Alfred Rosenberg stává jedním z jeho smrtelných nepřátel, který nesmí uniknout pomstě synů kmene Davidova.

A když převaha nepřátel rozhodla proti Německu a tím i proti Evropě, nastala tato chvíle, okamžik, kdy se msta a ničivá vůle rozpřáhla proti všem, kdož průběhem posledních let hájili a tvořili konstruktivní myšlenku nacionálního socialismu. Věčný židovský Ahasver uspořádal soud vítězů v Norimberku, soud, jenž byl výsměchem jakémukoliv pojetí evropského práva, soud, ve kterém namísto práva triumfovalo bezpráví. Alfred Rosenberg neměl o svém osudu iluze. Věděl, že nepřítel, jemuž po desetiletí čelil, neodpouští. Dne 1. října 1946 byl odsouzen k trestu smrti provazem a 16. října 1946 byl rozsudek vykonán. Krátce před smrtí si do svého deníku zapsal tato slova - "Nacionální socialismus byl evropskou odpovědí na otázky celého jednoho století."

Tato slova jsou mementem. Mementem pro nás všechny. Pro všechny, kdož věří v ideál nacionálního socialismu, v ideál evropské pospolitosti národů, v ideál krve a cti!

Po celou dobu vznikaly a vycházely od r. 1922 Rosembergovy knihy. "Pest in Russland", spis ostře vyjadřující Rosembergův vztah k ruskému moru, tj. bolševismu. "Das Verbrechen er Freinaurerei", kniha věnovaná jedné z idejí národního socialismu, totiž svobodnému zednářstvu jakožto uchvatiteli světové moci. "Der Zukunfsweg einer deutschen Aussenpolitik", spis o kolonizaci. "Houston Stewart Chamberlain als Verkünder und Begründer einer deutschen Zukunft", kniha díků tomuto Angličanovi, jehož spisy otevřely Rosembergovi pohled do svobodného německého lidství. "Ditrich Eckart, ein Vermächtnis", oslava příznivci jeho politických začátků. "Die Protokole der Weiden von Zion und die jüdische Weltpolitik", "Der staasfeindliche Sionismus, "Unmoral im Talmud", kniha o záměrech židovstva a jejich světové politice. Toto však není celý výčet jeho knih a spisů, existuje jich mnohem více.

Alfred Rosemberg byl jedním z nejpřínosnějších filosofů, díky nimž máme možnost poznat blíže to, co nám je dnes zamlčováno. Málo které dílo však vyšlo v češtině, nezbývá nám tedy nic jiného, než překládat jeho spisy z dostupných zdrojů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama