Wilhelm Keitel

10. září 2009 v 6:20 | Eliška |  Nacističtí pohlaváři
Wilhelm Bodewin Johann Gustav Keitel (22. říjen, 1882 - 16. říjen, 1946) byl válečný zločinec, vysoce vyznamenaný veterán první světové války, německý polní maršál za Druhé světové války a náčelník Hitlerova generálního štábu (OKW - Oberkommando der Wehrmacht). Po válce patřil mezi hlavní obžalované u Norimberských procesů. Posléze byl odsouzen k trestu smrti a popraven v Norimberku.

Wilhelm Keitel jako polní maršál.


Keitel se narodil v Helmscherode, Brunswick v Německém císařství jako syn Carla Keitela, velkostatkáře ze střední vrstvy, a Apollonie Visseringové. Byl již od dětství vystaven silnému tlaku, aby byl úspěšný. Moc se mu to však nedařilo, a tak měl neustále pocit, že nesplnil očekávání. Po studiu na gymnáziu mu otec nařídil, aby se přihlásil do armády. Wilhelm nechtěl, protože miloval život na vesnici a představoval si, jak jednou po otci převezme statek. Místo toho se v roce 1899 hlásil do armády, lékař ho ale odmítl pro malý obvod hrudníku. Do armády se nakonec přece jenom dostal díky svému strýci.V roce 1901 je s hodností Fahnenjunker (praporčík) přiřazen k 6. pluku Dolno-Saského polního dělostřelectva. V roce 1909 se oženil s Lisou Fontaine, dcerou bohatého velkostatkáře s níž měl dohromady šest dětí, z nichž jedno zemřelo ještě v útlém věku. Během první světové války byl Keitel převelen k 46. pluku polního dělostřelectva ve Wolfenbüttelu s kterým později bojoval na západní frontě. Dne 14. září roku 1914, během bojů ve Flandrech v Belgii, byl vážně raněn střepinou granátu do pravého předloktí a 8. října téhož roku povýšen do hodnosti Hauptmann (kapitán). Při této příležitosti byl rovněž vyznamenán železným křížem prvního stupně.

Keitel nebyl moc nadaný stratég za to však byl velmi šikovný válečný manažer. Přesuny vojska a materiálu to byly jeho přednosti, a tak se v generálním štábu dobře uplatnil.Keitel byl v březnu roku 1915 hned po svém zotavení přeřazen do generálního štábu německé armády a na frontu se nikdy nevrátil. Po skončení války zůstal v nově vytvořeném Reichswehru a působil též v jednotkách Freikorps, kde pomáhal s organizací pohraniční stráže na hranici s Polskem. Keitel působil také jako divizní štábní důstojník a později učil téměř dva roky ve vojenské škole pro jezdectvo v Hannoveru.

Pozdějí v roce 1924 byl Keitel přeložen na Ministerstvo obrany (Reichswehrministerium) do kanceláře vojska.

Byl přizván k diskusi o nové armádě, která měla být brzy připravena a vybudována. Teprve v roce 1925 se však dostal k tajnému zbrojení. Pod nic neříkajícím názvem svého oddělení tajně koordinoval, školil a vyzbrojoval německou armádu. Velitelem tohoto oddělení, které bylo v podstatě tajným generálním štábem, nebyl nikdo jiný než jeho starý přítel von Blomberg, který ho velmi vytěžoval a v roce 1929 také povýšil. Keitel se odjel podívat do Ruska, kde se tajně připravovaly německé jednotky na pohyblivou válku společně s Rusi. Po Hitlerově nástupu k moci se Keitel, stejně jako většina příslušníků armády, obával zrušení armády a nahrazení armády nacistickou organizací SA. Brzy však propadl Hitlerovu vlivu a stal se z něho Hitlerův obdivovatel. 3. února 1933 navrhl Hitler generálům pakt, který vedl ke druhé světové válce: Reichswehr zůstane jedinou ozbrojenou silou německého národa, pokud Hitlerovi umožní provádět expanzivní politiku. Jako důkaz Hitlerových pravých úmyslů byly 30. června 1934 vyvražděny špičky organizace SA.
Pozdějí v roce 1924 byl Keitel přeložen na Ministerstvo obrany (Reichswehrministerium) do kanceláře vojska.

Mezitím vybudoval W. Keitel z 22.pěší německé divize jednu z nejlepších jednotek v německé armádě. V březnu 1935 přednesl tento málo nadaný řečník projev, který ukončil nacistickým pozdravem. 1. října 1935 se stal šéfem úřadu pro Wehrmacht a již v lednu 1936 byl povýšen na generálporučíka. V roce 1936 vypracoval společně s von Blombergem kontroverzní rozkaz, podle nějž měli být politicky nespolehliví vojáci vyloučeni z Wehrmachtu.V roce 1937 byl Keitel povýšen do hodnosti General der Artilerie (generál dělostřelectva). Kvůli velmi pochybnému původu a povolání své manželky musel na začátku roku 1938 von Blomberg odstoupit z funkce ministra války a úřad po něm převzal samotný Hitler. Keitel se od svého přítele distancoval a dostal se tak blíže k Hitlerovi. 27. ledna 1938 mu Hitler nabídl nový úřad, vrchní velitelství braných sil (OKW). Keitel brzy zapadl do nejbližší Hitlerovy společnosti a stal se tak přímým nástrojem vůdce. Na své místo v diktátorově blízkosti byl Keitel patřičně hrdý a vůdcovu expanzivní politiku směrem na východ bez výhrady podporoval.

Jako poctu jeho odvedené práci ve válce proti Polsku a Francii byl jedním z aktérů podepisování kapitulace Francouzů v roce 1940 v Compiegne. Roku 1940 19. července s blížícím se koncem Francouzského tažení byl povýšen do hodnosti polního maršála a zároveň byl vyznamenán rytířským křížem za uspořádání příměří s Francií, což je neobvyklé pro velitele, který "není v poli". 6. června 1941 vydal tento německý maršál směrnici o nakládání s politickými komisaři pro nadcházející ruské tažení. Navíc 23.června 1941 vydal další směrnici o chování jednotek v Rusku, ve které nařídil jednat tvrdě proti všem nepřátelům říše a podvratným živlům. Těmito a i jinými nařízeními se Keitel stal naprostým Hitlerovým posluhovačem, který zavedl teror i do německého Wehrmachtu. Z východní fronty se stala totální válka bez jakýchkoli morálních omezení. Tyto rozkazy se také Keitelovi vymstily při procesu v Norimberku, ale to mělo teprve přijít.

V roce 1942 následovala druhá vlna Keitelových brutálních rozkazů, které padlo za oběť obrovské množství nevinných lidí na dobytém území. V letech 1943 a 1944 podporoval Keitel všechny Hitlerovy rozkazy, které zněly naprosto jasně a které se staly rozsudkem smrti pro mnoho mladých německých vojáků: držet se za každou cenu. 20. července 1944 byl na Hitler proveden atentát, který se však nepovedl a Hitler přežil, aby mohl se svými nejvěrnějšími lidmi rozpoutat velkou vlnu soudů a poprav s podezřelými z atentátu. Wehrmacht zřídil dokonce své vlastní soudy, kterým nepředsedal nikdo jiný než právě Keitel.

V lednu 1945 Keitel podepsal několik nařízení o chování důstojníků a vojáků v bojových situacích a nařízení namířené proti dezertérům a defétistům v německé armádě. Na základě těchto nařízení bylo zabito mnoho vojáků ihned na místě bez soudů aniž by někdo něco provedl. Po Hitlerovi smrti byl Keitel přehlížen a byl vyslán na podepsání kapitulace s Ruskem. 14. května byl Keitel zatčen poté souzen mezinárodním soudem v Norimberku. Při procesu se téměř přiznal a teprve až po nařízení Göringa přiznání neučinil. Tím si podepsal rozsudek smrti. 16. října 1946 byl oběšen. Jeho poslední slova: "Vše pro Německo! Německo nade vše!"

Během druhé světové války Keitel prokázal, že je slabý a opatrný. Snažil se Adolfu Hitlerovi rozmluvit invazi do Francie a dokonce byl i proti Operaci Barbarossa. V obou dvou případech sklání před Hitlerem tvář a předkládá mu svoji rezignaci. Vůdce ji odmítá příjmout.

Shrnutí vojenské kariéry

Data povýšení

  • Fahnenjunker - 9. březen, 1901
  • Fähnrich - 14. říjen, 1901
  • Leutnant - 18. srpen, 1902
  • Oberleutnant - 18. srpen, 1910
  • Hauptmann - 8. říjen, 1914
  • Major - 1. červen, 1923
  • Oberstleutnant - 1. únor, 1929
  • Oberst - 1. říjen, 1931
  • Generalmajor - 1. duben, 1934
  • Generalleutnant - 1. leden, 1936
  • General der Infanterie - 1. srpen, 1937
  • Generaloberst - 1. listopad, 1938
  • Generalfeldmarschall - 19. červenec, 1940

Významná vyznamenání

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama