Environmentalismus

19. října 2009 v 6:34 | Eliška |  IDEOLOGIE
Environmentalismus (z anglického environment = prostředí) se zabývá vztahy mezi přírodou a společností. Usiluje o změnu společenských, ekonomických a politických mechanismů, které brání snahám o ochranu životního prostředí. Ideově zastřešuje řadu protestních ekologických hnutí. Svým objektem je blízký vědnímu oboru environmentalistika.


Environmentalismus jako politická teorie se etablovala počátkem 60. let minulého století. Jedná se o marginální politickou ideologii, jejíž program je zaměřen na ekologii, tedy ochranu životního prostředí, které je devastováno současným Západním životním trendem blahobytu a nadbytku. V 60. letech se mnozí autoři začali věnovat problematice životního prostředí a poukazovali na nevyhnutelnost populační exploze, mezi nimi především ekolog Paul Ehrlich ve své knize The Population Bomb (1968).

Základní rysy

V první řadě kritizuje liberalismus, konzervatismus a marxismus pro jejich ideál industrializované společnosti a bezohlednost vůči přírodě. Co se týče státní moci, preferuje decentralismus (vyžaduje zodpovědnost i na nejnižších úrovních - jak kolektivní, tak individuální- umírněný environmentalismus) nebo návrat k feudálnímu systému (kdy moc drží skupina "osvícených"- radikální environmentalismus). Z oblasti ekologie se snaží prosadit určité názory a jejich následné podpoření praxí: životní i přírodní prostředí mají hodnotu samy o sobě, proto si zaslouží respekt a ochranu, přičemž veškeré živočišné druhy žijící na zemi (včetně člověka) mají vzájemné vazby, a proto má lidská činnost v biosféře své následky. Tyto ideje často berou za své různá protestní ekologická hnutí a organizace.

Někteří autoři hledají východisko v syntéze ekologie a východních náboženství (A. Naess, G. Snyder). Ekologie se tak dostává do širšího podvědomí lidí a stává se viditelným a často diskutovaným problémem. Objevují se ekologické nátlakové skupiny, jako Greenpeace, Earth First!, Friends of the Earth a v průběhu 80. let vnikají v mnoha evropských zemích strany zelených a s nezanedbatelným úspěchem se prosazují ve vládách. Nejznámějšími představiteli environmentalismu jsou bezesporu manželé Meadowsovi, kteří již v 70. letech varovali před lidskou expanzí a "vykořisťováním" přírody ve své knize Meze růstu (1972), a na ní navazující knihou Překročení mezí (1995), ve které naznačili, že lidstvo již meze rozvoje a růstu překročilo, nebo se k tomu bezprostředně blíží.

Vnitřní členění

Vnitřně můžeme ideologii dále diferencovat na radikální environmentalismus, představovaný ekoterorismem, ekoanarchismem a dalšími antisystémovýmy proudy, a umírněný environmentalismus, který lze dále rozčlenit na nátlaková hnutí (Hnutí Duha, Děti Země) a participující skupiny (Strany zelených, UNEP). Na základě míry ideologizace lze také rozlišovat nábožensky-ideologickou rovinu (především radikální environ-mentalismus) a pragmatickou institucionálně-státní rovinu ochrany přírody. Od environmentalismu lze také pracovně odlišit tzv. koncepci trvale udržitelného rozvoje, která je víceméně neideologickým souhrnem ekonomicko-legislativních strategií a technologických inovací, vytvářených s cílem sladit civilizační tlak na přírodu s jejími adaptačními limity. Nutno dodat, že v rámci environmentalismu se spolu setkávají nejrůznější autentické proudy, na jejichž základě se ideologie dále člení.

Radikální environmentalismus
Radikální environmentalismus, označovaný též jako hlubinný představuje silně ideologicky a religiózně zabarvený proud s antisystémovýmy požadavky. Vycházejí z eticky-náboženského přesvědčení, že příroda je posvátná, a proto je nutné ji chránit, nikoli pro lidi, ale pro ni samotnou. Důležitým momentem je zde "návrat k přírodě" a omezení konzumu s cílem dosáhnout harmonie mezi člověkem a přírodou. V radikálním environmentalismu se v konfrontaci s různými etickými, filosofickými a náboženskými myšlenkami etablují některé další směry. Patří mezi ně například ekofeminismu, ekomarxismus, ekoanarchismus .
Tyto proudy usilují o přetvoření dosavadní společnosti ve jménu nejvyšších hodnot, jako je přežití lidstva či posvátnost přírody, což vede k vysoké míře agresivity. Taktéž je pro ně charakteristická vysoká míra religionozity. Takovéto koncepce mohou vést k totalitarismu. Někteří autoři extrémní environmentalismus podrobují další kritice. Martin Lewis ve své knize Zelené mámení (1992) argumentuje, že pokud by byl uskutečněn, vedl by ke skutečné ekologické katastrofě .

Umírněný environmentalismus
Umírněný environmentalismus je představován poněkud optimističtějšími ideologickými proudy. Především je zde klíčová teze, že ekologický rozvoj lze zajistit správným rozhodováním státu, tzn. že se tak může stát v rámci liberální demokracie, a tudíž není zapotřebí stávající společenský systém měnit. K dosažení environmentálních cílů v politice je zde možné dvěma způsoby, a to lobbingem a vlastní participací.
Silněji ideologizované a poněkud radikálnější křídlo nátlakových skupin lze spatřovat v Hnutí Duha, které se snaží prosadit svoji vizi blížící se ekologické katastrofy a její prevence. Protipólem je pak v podstatě neideologická skupina Děti Země, které se snaží řešit jednotlivé případy poškozování životního prostředí bez toho, aby vynášela mravní soudy o všeobecné prohnilosti moderní civilizace.
Participující skupiny jsou pak zelené strany, které začali hojněji vznikat především v 80. letech minulého století. Tyto strany mají obvykle již ve svém programu zabudovány environmentální soubory ekonomických, vědeckých i politických názorů na problémy typu jaderná energie, znečišťování ovzduší, ubývání fosilních paliv či globální oteplování, které se pak snaží uplatňovat ve státní politice. Environmentalismus však může prosakovat i do jiných, standardních politických ideologií, čímž se opět ve státní politice uplatňuje. V zásadě lze říci že dnes má každý stát svoji specifickou environmentální politiku. Zvláštním případem přijímaní environmentalismu do státní politiky je uzavírání mezinárodních úmluv (Kjótská dohoda).

V České republice má environmentalismus své zástupce v některých členech Strany zelených, Strany pro otevřenou společnost a skupiny v rámci pokusů o vytvoření ekoplatformy ČSSD (Zelená platforma, Platan, Zvonečník) a další[.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama