Liberalismus

19. října 2009 v 6:19 | Eliška |  IDEOLOGIE
Liberalismus (latinsky liber svobodný, liberalis svobody se týkající, svobodomyslný) je politický směr nebo také filosofický pohled, který stojí na tom, že svoboda je prioritní politická hodnota. Tato ideologie původně vznikla v 19. století v Anglii a má kořeny v evropském osvícenství.

Již první liberálové T. Hobbes a J. Locke hlásali rovnost všech lidí, právo na život, svobodu a majetek pro každého. Jejich teorie později posloužily jako základ pro různé listiny lidských práv.


Základní hodnotou liberalismu je svoboda. Tím se liší od zbylých dvou demokratických politických názorů (konzervativismu i socialismu). Stejně jako ony je však v protikladu k totalitarismu. Od anarchismu se liberalismus odlišuje tím, že stát považuje za nutný k ochraně svobody. Liberalismus usiluje o maximální svobodu, a to jak osobní, tak i ekonomickou, náboženskou a politickou. Klasický liberalismus dobře charakterizuje citát: Svoboda tvé pěsti končí na špičce mého nosu.

Počátky liberalismu sahají do osvícenství, vzniku svobodného pohledu na svět, a jeho uplatnění ve filozofii a politice. Liberalismus chce osvobodit společnost od ideologií, které se snaží obhajovat nutnost nesvobody (příklad: "vše jest od milosti boží"). Základem jeho politické filozofie je individuum, občan, který má co největší svobodu. Svoboda je podle liberálního přesvědčení základem společnosti, na němž stát, politika a hospodářství spočívají a který stát chrání. Kde začíná osobní svoboda, končí státní moc, která může zakročit jenom, když je porušena svoboda osobní.

Pro liberalismus konce 18. a začátkem 19. století byla cílem svoboda a individualismus. Pomocí "laissez faire" mělo docházet k omezování státních zásahů do hospodářství a tedy i posílení role jednotlivce. V politice šlo hlavně o ochranu občanských svobod jednotlivců. Avšak v první třetině 20. století hlavně v USA nabývá tento pojem zcela jiný nádech, nadále má vyjadřovat spíše blahobyt a rovnost, který se má konečně stát alternativou svobody. Tedy pod pojmem liberalismus, americká levice prosazuje něco jiného než co liberalismus původně byl (i než co znamená např. v Evropě) představuje pro ně podporu centralizované moci a široké zásahy do ekonomické oblasti. Změna v chápání liberalismu je citelnější v oblasti ekonomické než v politické.
V některých vyspělých zemích, jako například ve Švýcarsku, se prosadila tato definice liberalismu: Svoboda a zodpovědnost - pro každého bez rozdílu. Svoboda a zodpovědnost jak ekonomická, tak politická, tak sociální. Tito liberálové jej považují za jedinou alternativu k tržnímu fundamentalismu, "divokému kapitalismu" (svoboda bez zodpovědnosti) na straně jedné a k "všeovládajícímu státu" (zodpovědnost bez svobody) na straně druhé. Nepovažují se za ani pravé, ani levé. Poukazují na to, že svoboda bez zodpovědnosti směřuje k rozpadu společnosti na "mocensko-politické klany", jejímž zájmům je společnost vydána napospas. Zároveň poukazují na to, že zodpovědnost bez svobody vede k totalitě a k rostoucí byrokracii, jejímž zájmům je společnost nakonec podřízena.

Stát, v dnešním pojetí s vysokou participací občanů, má mimo jiné důležitý úkol - svobodu a zodpovědnost chránit (viz též právní stát). Praktickému použití těchto zásad pro rozvoj hospodářství jako základu svobody a demokracie tam kde dnes chybějí, tedy v rozvojových zemí (ke kterým de Soto počítá i post-sovětské), se věnuje Hernardo de Soto a jeho Institut pro svobodu a demokracii v Peru, činný po celém světě.

Zde dole uvedená matrice dvou aspektů politického spektra má podle jedné z prací institutu sotomo (sociotopological modeling) Univerzity Curych, dvě hlavní dimenze - na jedné ose dole konzervativní (snažící se co nejvíce zachovat, trvající na jednou, kdysi, prosazeném) a nahoře liberální (tolerantní, otevřená změnám, pokroku) a na druhé ose klasickou dimenzi levou (orientace více na společnost a na zástupcům delegované kompetence) a pravou (orientace více na jednotlivce a jeho přímou zodpovědnost). Liberály, podle jejich politiky a činů curyšští experti zobrazují v horních dvou čtvercích.

Liberalismus se dělí na dvě odvětví, liberalismus klasický (ekonomický) a moderní (sociální). Liší se řadou protikladů: klasický zdůrazňuje proti modernímu negativní svobodu proti pozitivní, rovnost příležitostí proti rovnosti výsledků a zájmy jedince před rostoucími nároky skupin. Státu klasický liberál nevěří a snaží se ho omezit, moderní v něm zase vidí hlavní nástroj odstraňování společenských rozdílů.

Na konec by bylo dobré poznamenat, že liberálně- demokratický řád je v současnosti nejvlivnější ideologií a expanze liberalismu ovlivnila i několik dalších směrů (konzervatismus, neomarxismus, feminismus, či katolickou sociální nauku).

Z naší současné parlamentní scény se k liberalistické teorii nejvíce přibližují programy Unie
svobody a Občanské demokratické strany, tedy stran, obývajících pravou část politického spektra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama