Sionismus

19. října 2009 v 6:51 | Eliška |  IDEOLOGIE
Sionismus je ideový směr, který vznikl v druhé polovině 19. století mezi evropskými Židy. Hlavním cílem jeho představitelů bylo a je přesídlení Židů do Erec Jisra'el a vybudování a udržení židovského státu.

Hlavním cílem jeho představitelů bylo a je přesídlení židů do Palestiny a vybudování a udržení židovského státu. Pojem Palestina označoval v té době celé území mezi řekou Jordán a Středozemním mořem (na většině tohoto území dnes leží stát Izrael). Často je tedy sionismus definován jako židovský nacionalismus.


Název je odvozen od jednoho z mnoha jmen města Jeruzalém ("Sijón") nebo také od pahorku Sión v Jeruzalémě, kde Mojžíš dostal od Boha Tóru a Desatero přikázání a kde bibličtí proroci očekávají příchod Hospodina.

Zakladatelem sionismu je Theodor Herzl, který byl k myšlence sionismu přiveden kampaní proti Alfrédu Dreyfusovi. V roce 1897 byla v Basileji založena Světová sionistická organizace. Sionismus se brzy rozšířil zvláště mezi východoevropskými Židy, ohroženými antisemitismem a pogromy. Později docházelo k emigraci Židů v důsledku nacistické perzekuc.

Předchůdcem Herzla byl Moses Hess, který v roce 1862 vydal své stěžejní dílo "Řím a Jeruzalém", které se stalo prvním knižním projevem sionistického hnutí. V něm ostře protestuje proti přizpůsobování se ostatním národům, které by mohlo židovský lid zadusit.

V Paříži v letech 1894/95 byl Herzl jako vídeňský žurnalista svědkem Dreyfusovy aféry. Při ní byl židovský štábní kapitán Alfred Dreyfus obviněn z velezrady (špionáže pro Německo) a odsouzen k doživotnímu vyhnanství (Ďábelské ostrovy). Později se však ukázalo, že byl zcela nevinen. Celý proces tak byl pouze vykonstruovaný.
V roce 1896 Herzl vystoupil veřejně se svými idejemi, shrnutými v programovém spisu "Židovský stát". Tento spis vznikl pod vlivem právě Dreyfusovy aféry a Herzl se v něm pokusil nastínit moderní řešení židovské otázky. Vznik židovského státu, píše, bude mít spoustu výhod i pro Nežidy, kteří budou moci převzít místa dříve obsazená židy. Více než polovina knihy je věnována praktickým otázkám souvisejícím s realizací této myšlenky.

V roce 1897 po dlouhé a pečlivé přípravě svolal Herzl první sionistický světový kongres do Basileje, kde byla založena Světová sionistická organizace, jejímž prezidentem se stal právě Herzl. Členové kongresu se scházeli každý rok. V roce 1901 se tak konal již pátý sionistický světový kongres, kde byl založen Židovský národní fond. Jeho úkolem bylo nakoupit půdu v Palestině a pak ji pronajímat židům. Země sama zůstávala neprodejná jako národní majetek. Touto činností se národní fond stal jedním z nejdůležitějších orgánů sionistické organizace.

K židovskému přistěhovalectví na území budoucího státu Izraele docházelo v několika vlnách:
  • v letech 1881 - 1903,
  • v letech 1904 - 1914,
  • v letech 1919 - 1923,
  • v letech 1929 - 1939,
  • po 2. světové válce, kdy se příliv imigrantů zvýšil i o Židy z arabských zemí.

Židovští osadníci vykupovali ladem ležící půdu a zakládali kolektivní osady (kibucy). V Balfourově deklaraci z roku 1917 se podařilo získat od Velké Británie příslib k vytvoření židovské domoviny.
Deklarace se stala magnou chartou židovského národa.Přesto však Britové židovské přistěhovalectví omezovali, i přes pronásledování Židů nacisty. Sionistické organizace pokračovaly v ilegálním přistěhovalectví, aby zachránily co největší počet Židů. Po 2. světové válce se sionistům podařilo prosadit zřízení státu Izrael.

Sionismus se člení na řadu politických směrů a skupin spojených hlavní myšlenkou. Sionismus není všeobecně přijímán ani mezi Židy, významné skupiny ortodoxních Židů (např. Neturej Karta) myšlenku sionismu odmítají a na palestinské / izraelské území se povětšinou odmítají vracet. Tyto skupiny vnímají sionismus jako herezi, neboť dle Tóry může židovský stát založit pouze mesiáš.
Sionismus byl také v minulosti ze strany OSN označen za jednu z forem rasismu. Stalo se tak v roce 1975 převážně hlasy arabských a rozvojových zemí. Rezoluce Valného shromáždění OSN č. 3379 tehdy označila sionismus za jednu z forem rasismu. Rezoluce byla anulována v r. 1991 rezolucí č. 4686.

Požadavky židovských osadníků na vznik vlastního státu v tehdejší Britské Palestině neustále sílily. Tyto snahy však narážely na odpor zejména arabského obyvatelstva Palestiny. Nově založená Organizace spojených národů (OSN) v plánu na rozdělení Palestiny z roku 1947 rozhodla, že země bude rozdělena na arabskou a židovskou část. Ihned po odchodu britských vojsk vyhlásili židé samostatný stát Izrael (14. května 1948). Nový stát byl hned po svém vzniku napaden arabskými státy, ale Izrael ve válce zvítězil.

Dnes tvoří 75,8% obyvatel Izraele právě židé. V roce 2004 schválil izraelský parlament evakuaci a následnou likvidaci 25 židovských osad ležících na palestinském území. Návrh prosadil i přes odpor některých ministrů tehdejší předseda vlády Ariel Šaron. Obytné domy byly následně zničeny a nad územím převzala oficiální kontrolu palestinská samospráva. Dnes je předsedou vlády Ehmud Olmert a prezidentem Šimon Perez.

Palestina je dnes částečně samostatný státní útvar skládající se z tzv. Západního břehu Jordánu a Pásma Gazy. Oficiálně tato území spravuje Palestinská samospráva, jejíž předsedou je nyní Mahmúd Abbás (dříve Jásir Arafat). Území je částečně pod kontrolou hnutí Hamas a Fatah, která jsou obviňována z toho, že jsou ve své podstatě teroristická. Obyvatelé jsou většinou muslimové, ale existuje tu i početná křesťanská menšina.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama