Mučení

6. listopadu 2009 v 20:24 | Eliška |  Mučení
Mučení (též tortura, z lat. torquere - torze) je jednání, jímž je člověku úmyslně působena silná bolest nebo tělesné či duševní utrpení.

Účel mučení

Mučení je zpravidla prováděno za účelem:
  • získání informací při výslechu,
  • jako forma trestu, nebo
  • (u erotického mučení) jako součást praktik BDSM.

Mučení ve starověku

Mučení bylo v mnoha starověkých kulturách (egyptské, židovské, římské, …) součástí justice. Ve starověkém Římě bylo mučení používáno jako součást výslechu a to do 2. století n. l. pouze u otroků, a poté i u příslušníků nižších tříd. Otrokovo přiznání bylo přípustné jen tehdy, pokud bylo dosaženo mučením, neboť se mělo za to, že jeho dobrovolnému přiznání nelze věřit.[2]

Mučení ve středověku

Podrobnější informace naleznete v článku Útrpné právo.
Středověké světské evropské soudy používaly mučení s ohledem na tíhu obvinění a sociální status žalovaného jako legitimní prostředek pro získání přiznání, popřípadě dalších informací jako jména kompliců a podobně. Církevní soudy přijímaly mučení jako metodu výslechu až pozdějších fázích tohoto období a i poté měly ve srovnání se světskými soudy mnohem přísnější pravidla pro jeho užití.
Mučení ve středověké inkvizici začalo v roce 1252 a skončilo až v ranném novověku papežskou bulou z roku 1816, která jej zakázala. V posledních několika století tohoto období mezi mučené přibyly i údajné čarodějnice, mučené v čarodějnických procesech a to jak v Evropě, tak v koloniální Americe.

Hlasy, ozývající se proti mučení

  • Za jednoho z prvních, kdo se ozval proti mučení, byl Friedrich Spee a Anton Praetorius, který v roce 1613 o situaci vězňů v žalářích napsal ve své knize Gründlicher Bericht Von Zauberey und Zauberern (Vzevrubná zpráva o čarodějnictví a čarodějích/nicích).[3]
  • V roce 1624 vydal Johann Graefe Tribunální reformaci, ve které vystupoval proti použití mučení.
  • V roce 1764 publikoval italský právník, Cesare Beccaria Esej na téma zločinů a trestů, ve které argumentoval, že mučení nespravedlivě trestá nevinné a není nezbytné pro dokázání viny.
  • Napoleon Bonaparte v roce 1798 (v době, kdy byl v Egyptě) napsal generálmajoru Berthiérovi: "Tento barbarský zvyk bičování lidí podezřelých z toho, že mají důležitá tajemství k odhalení, musí být zrušen. Vždy se vědělo, že tato metoda vyslýchání, prostřednictvím uvrhnutí lidí do mučidel, není k užitku. Ti ubožáci řeknou, cokoli je napadne a cokoli si myslí, že [jejich trýznitelé] chtějí věřit. Následkem toho nejvyšší velitel zapovídá použití této metody, která je v opozici s rozumem a lidskostí."[4]

Mučení v novověku

Před vydáním papežské buly z roku 1816 bylo mučení zakázáno:

Mučení a mezinárodní právo

Mučení zakazují Všeobecná deklarace lidských práv z 10. prosince 1948 (článek 5)[5][6] a Ženevské úmluvy na ochranu obětí války z roku 1949. Valné shromáždění OSN přijalo roku 1975 Deklaraci o ochraně všech osob před mučením a jiným krutým nelidským či ponižujícím zacházením nebo trestáním, na níž navázalo roku 1984 sjednání Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. V rámci Rady Evropy zakazuje mučení čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950, na níž roku 1987 navázala Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.

Erotické mučení

Ale existuje i forma mučení, která je vyhledávána jako součást erotických a sexuálních her. Souhrnně jsou tyto praktiky označeny jako BDSM. Moderní mučírny jsou, mimo nástroje používané po generace, vybaveny i například zařízením využívajícím elektrickou energii.
Pokud jsou praktiky spojené s dobrovolným použitím tortury používány se znalostí věci, jsou i bezpečné a shora uvedená úmluva je pro jejich dobrovolnou aplikaci bezpředmětná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama