Pankrácká sekyrárna

8. listopadu 2009 v 20:53 | Eliška |  Ostatní aneb co se jinam nevešlo

Pankrácká sekyrárna je výraz pro místnost v pankrácké věznici, kde byly za nacistické okupace v období 2. světové války za Protektorátu Čechy a Morava gilotinou popravovány osoby obviněné z tzv. protiříšské činnosti.

Zavedení


Českoslovenští občané, kteří byli Říši nepohodlní, byli nacisty původně odváženi do Drážďan, kde byli gilotinou popraveni obvykle do tří měsíců od odsouzení. Avšak transporty odsouzených výkony rozsudků "zdržovaly a prodražovaly", proto bylo rozhodnuto o zavedení popravčího stroje v Praze na Pankráci. Na jaře 1943 zde bylo vytvořeno rozsáhlé zařízení, kam byla zařazena také popravčí oddělení, známá pod číslem II/A. V březnu téhož roku přijel do Prahy kat Alois Weiss, který si v Praze našel první pomocníky - české kolaboranty Roberta Týfu a Jana Křížka, jenž si později změnil jméno na německé Johann Kreuz. Provoz byl zahájen dne 5. května 1943, kdy bylo popraveno prvních pět odsouzených. Posledních pět poprav byla zaznamenáno dne 26. dubna 1945. V noci mezi 30. dubnem a 1. květnem byla gilotina nacisty rozebrána a její kusy vhozeny do Vltavy pod Karlovým mostem. O dva měsíce později byly kusy vytaženy potápěči. Kromě gilotiny se zde nachází ocelová traverza s řeznickými háky, která sloužila k popravám oběšením, mimo dny, kdy se popravovalo gilotinou. Tyto popravy však byly vykonávány příslušníky SS. Přesný počet popravených oběšením není znám. V okamžiku osvobození bylo v celách smrti ještě 55 lidí, které nacisté nestihli popravit. Na gilotině bylo dle záznamů popraveno 1076 lidí, z toho 155 žen.

Popis

1. Zasedací místnost

Každý den, kdy se na Pankráci popravovalo, měl svůj "zajetý řád", který byl zaveden do těch nejmenších detailů. V 8:30 hodin, po časné snídani na "oddělení smrti" v traktu II/A přijel státní zástupce a přečetl dozorcům jména lidí, kteří měli být ten den popraveni. Ty pak vrchní dozorce Karl Sauer nechal z cel předvést v poutech před státního zástupce, který jim přečetl ustálenou neměnnou a cynicky znějící formuli:

"Ve jménu Vůdce a říšského protektora se vaše žádost o milost zamítá a zároveň se vám oznamuje, že rozsudek bude vykonán dnes po 16. hodině."

Poté byli odsouzení odvedeni do přípravné cely, kde mohli ještě (ovšem s rukama vpředu spoutanýma) napsat svůj poslední dopis. Popravy byly vykonávány obvykle v úterý a čtvrtek po 16. hodině, a v té době byli odsouzení předváděni německými dozorci z oddělení II/A pankrácké věznice. V této místnosti se scházela pětičlenná nacistická komise, která dohlížela nad výkonem trestu smrti gilotinou. V komisi zasedal státní návladní nacistické justice, velitel pankrácké vyšetřovací věznice gestapa, funkcionář nacistické strany NSDAP, zapisovatel a lékař. Odsouzení byli předváděni pouze ve spodním prádle a s rukama spoutanýma dozadu. Ženy měly již v té době vlasy nad krkem vyčesány nebo ustřiženy. Po předvedení provedl státní návladní osobní identifikaci a oznámil každému odsouzenému, že bude vykonána poprava. Následně přečetl jméno, které odsouzený potvrdil svým "ano". Poté se dostavil kat Alois Weiss se svými čtyřmi "pomocníky" a odvedl ho do popravčí místnosti…

2. Popravčí místnost - "sekyrárna"

Gilotina byla v rámci popravčí místnosti oddělena od ostatních prostor jen černým závěsem. Bezprostředně po vynesení rozsudku byl odsouzený byl přiveden ke gilotině. Vedle stojící pomocník vzal odsouzeného za ruku, zakryl mu oči a položil ho břichem na dřevěnou lavici tak, aby jeho krk zapadal do výřezu pod břitem gilotiny a čelo se opíralo o kožený řemen. První z katových pomocníků držel rukama vězně, který měl byt popraven, aby se nepohnul, když byla spuštěna sekera, druhý stál u nohou nešťastníka. V poslední vteřině někteří odsouzení zvolali "Ať žije svobodné Československo"…. V té chvíli kat Weiss osobně spustil 60 kg těžkou sekyru, jejímž nárazem při dopadu se doslova otřásla celá budova. Jakmile byla hlava sťata, což trvalo pouze zlomek vteřiny, rozvázal jeden z katových přisluhovačů pouta na rukách popraveného a další dva dotáhli bezhlavé tělo do truhly, která již byla připravena po pravé straně gilotiny. Současně vzali hlavu z koše a přiložili do truhly k tělu. Po vykonané popravě bylo tělo odsouzeného zbaveno spodního prádla a přeneseno do vedlejší místnosti, do tzv. rakvárny. Krev ze sekery byla opláchnuta vodou, sekyra vyzdvižena a celý proces se opakoval... Za jeden den takto sehraná krvavá mašinérie popravila čtyři až šest odsouzených, mezi nimiž byli bohužel i obyvatelé Prahy 4, kteří byli zapojeni do odboje proti okupantům, nebo se jiným způsobem provinili proti protektorátním a říšským zákonům. Nejvíce poprav se v pankrácké sekyrárně konalo dne 4. srpna 1944. Ten den kat Alois Weiss připravil o život 29 lidí. Ze zápisů vyplývá, že jedna poprava, včetně "přípravy na další exekuci" trvala nanejvýš tři minuty. Alois Weiss s německou důkladností zaznamenával do popravčí knihy jména svých obětí a přesný čas popravy. Katova kniha se zápisy o vykonaných popravách se dochovala a je mrazivým důkazem o německé důkladnosti. Za celé období jich bylo vykonáno celkem 1079 (z toho 155 žen). Popravčí kniha končí zápisem pěti poprav vykonaných dne 26. dubna 1945 po 16. hodině. Jistou "výkonnou" úlohu zde měl i vládní rada. Měl u sebe seznam vězňů, a jakmile byla poprava vykonána, škrtl si jméno popraveného ze seznamu. Soudní lékař potom už jen "automaticky" konstatoval rychlou smrt odsouzence…

http://sporilov.info/ilustrace/gilotina01.jpg

3. Místnost "rakvárny"

Do této místnosti byla přenášena těla popravených a hvězdicovitým způsobem ukládána kolem kanálku uprostřed podlahy, aby mohla odtékat krev. Dodnes jsou na zemi v této místnosti patrné paprskovité stopy, které vznikly chemickou reakcí krve s povrchem dlaždic na podlaze. Potom byla těla ukládána do podlouhlých hrubě ohoblovaných beden. Určené nákladní auto, které bylo přistaveno vedle traktu II/A odvezlo kolem 17. hodiny truhly s mrtvými těly do strašnického krematoria, kde byly pod přímým dozorem příslušníků gestapa (aby je nikdo neprohlížel) v noci zpopelněny. Popel byl pak vysypán do vyhloubených jam hned vedle krematoria.

Všechny místnosti byly provedeny v kachlíčkovém obložení nemocničního stylu. Dodnes jsou v místnosti rakvárny vidět kolem kanálku, kolem kterého byla bezhlavá těla pokládána, vidět stopy reakce krve s povrchem dlaždic.

Gilotina na Pankráci měla svůj technický vzor ve francouzské gilotině, avšak její výrobce není znám. Na konci války z rozkazu vládního rady Sauerbrucha vězeňští dozorci sekeru rozebrali v noci mezi 30.dubnem a 1.květnem a její část (se samotnou sekyrou) byla hozena z Karlova mostu do Vltavy, neboť se blížilo osvobození Prahy a nacisté již houfně utíkali. V době, kdy naplno vypuklo Pražské postání, o kterém se můžete detailně dočíst i ve vynikající knize "spořilováka" pana Adolfa Branalda (Převleky mého města), vyklidili nacisté pankráckou věznici a její řízení přešlo do české správy. V té době bylo vězněno v celách smrti ještě 55 odsouzených, které již nacisté nestačili popravit. Zjistilo se, že ve všech místnostech pankrácké sekyrárny byly nainstalovány nálože, jejichž odpálení mělo zahladit veškeré stopy po páchaném násilí. Z úředního protokolu vyplývá, že byly v místnosti sekyrárny nalezeny určité předměty, které se zde v současné době již nenacházejí. Šlo o dřevěná nosítka, nástroje k seřizování a opravám gilotiny, lahve od alkoholu a dezinfekčních prostředků a zakrvácené hadry. Kromě těchto předmětů se všechny místnosti sekyrárny dochovaly v autentické podobě až do dnešních dnů.

V popravčí místnosti se nachází též ocelová traverza s pohyblivými háky, které sloužily k popravám oběšením. Tento způsob exekuce se prováděl mimo dny určené k popravám gilotinou a zařízení obsluhovali příslušníci SS, nikoliv "Weissova skupina". Přesné informace o počtu a složení oběšených osob se bohužel nedochovaly, existují pouze tvrzení, že tak byli popravováni němečtí vojenští zběhové a věznění Židé.

Památník Pankrác byl dokončen v letech 1994 až 1995 z prostředků Vězeňské služby ČR a je výsledkem spolupráce Kabinetu dokumentace a historie sekretariátu generálního ředitele Vězeňské služby ČR s bývalými politickými vězni a příslušnými vědeckými a kulturními institucemi. V současné době je památník využíván k pietním shromážděním pořádaným bývalými politickými vězni a v omezeném rozsahu je k dispozici i veřejnosti, zejména studentům středních a vysokých škol včetně studentů Policejní akademie.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama