Popravy v dějinách lidstva

8. listopadu 2009 v 2:14 | LuKe |  Popravy

Starověké popravy


1. Egypťané nechávali plavat oběti v řece plné krokodýlů.

2. Indové nechávali oběti rozdupat slony.

3. Kirgizové, Hunové a Mongolové přivazovali odsouzence k ocasům koní a pak je usmýkali.

4. Peršané otevřeli odsouzenému břicho a vytáhli šest až osm metrů střev, která namotávali na vrátek. Tento zvyk později obnovili protestanti během náboženských válek ve Francii.

Jedním z nejčastějších typů poprav ve starověku se však stalo ukřižování.


Postup: Odsouzený člověk byl nejdříve zbičován. Potom obvykle vlekl příčný trám svého kříže až na popraviště. Tam byla už v zemi připevněna svislá část kříže. Na popravišti byl odsouzený svlečen ze šatů a k příčnému trámu s roztaženými pažemi byl přivázán nebo přibit hřebíky (ty procházely zápěstími). Trám byl potom vyzdvižen a pevně připevněn ke svislé části kříže asi 2,5 až 3,5 metru nad zemí. Pak byly nohy přivázány nebo přibity hřebíky (každá noha jedním hřebíkem). Nad zločincovu hlavu bylo umístěno oznámení, kde bylo jeho jméno a zločin. Smrt byla zřejmě způsobena vyčerpáním nebo selháním srdce. Lékařské příčiny smrti na kříži nejsou plně pochopeny. Na kříži se neumíralo hladem a žízní nebo vykrvácením,ale udušením.Ukřižovaný mohl dýchat jedině tak,že se pokoušel přitáhnout za paže.

Jedním z největších užití tohoto trestu byla poprava 6000 účastsníků Spartakova povstání v roce 72 př.n.l.. V křesťanském světě je nejznámější poprava Ježíše Krista a typ kříže, na němž byl údajně ukřižován, se stal symbolem křesťanství. Dnes není tento způsob popravy praktikován žádným státem na světě. Dalším příkladem může být perský král Dareios I., který roku 511 př.n.l. nechal ukřižovat 3000 politických odpůrců v Babylónu.

Křížů existovala řada konstrukcí. Jednou z nich byl typ, který se stal ikonou křesťanství, existovaly ale i kříže ve tvaru písmene T nebo X.

Středověké popravy

Nejběžnějším, ale zároveň i nejméně čestným způsobem popravy ve středověku bylo oběšení. Trest smrti oběšením mohly soudy vynést již za pouhou krádež v určité hodnotě. Věšeni byli v naprosté většině případů pouze muži. O věšení žen nemáme téměř žádné zprávy. Bylo to dáno tím, že těla oběšenců zůstala viset na šibenici tak dlouho, dokud se nerozpadla, a protože se tehdy považovalo za neslušné, aby se takto na šibenici rozpadalo ženské tělo, končili na šibenici jen muži.

Trest smrti stětím hlavy byl považován za čestný odchod ze života, i když i v tomto případě přišla smrt z rukou kata, tedy člověka na cti sníženého. Tento trest byl většinou vykonáván většinou na šlechtě, případně panovníkovi, který měl na svědomí např. velké množství krádeží, cizoložství, svatokrádež v kostele nebo vraždu ( nikoli však zákeřnou nebo loupežnou - v takových případech byly rozsudky přísnější).

V našich zemích bývalo častější stínání mečem. Sekeru používali spíše ve starším období, ve 12. - 14. století. Odsouzený při stětí mečem klečel na kolenou, někdy také seděl na nízké stoličce, oči měl zavázány šátkem. Hlava nespočívala na žádném špalku, jak se často traduje; odsouzenec s ostříhanými vlasy držel hlavu rovně nebo trochu povystrčenou dopředu a kat vedl úder mečem obvykle z levé strany zezadu na hrdlo.

Pro kata bylo důležité, aby hlavu uťal jedinou ranou - jednak to svědčilo o jeho zručnosti, jednak pro něj mohl být eventuální neúspěch i nebezpečný. Protože kati nebyli příliš oblíbeni, čekali diváci u popraviště na jejich případnou chybu, a pokud k ní skutečně došlo, zahrnul dav kata i jeho pacholky sprškou kamení.

V některých případech mohl být odsouzenec před stětím hlavy připraven o pravou ruku. Tento ceremoniál měl především symbolický význam, a to dvojího druhu : jednak se pravicí přísahala věrnost panovníkovi, jednak byl právě pravicí spáchán onen trestný čin, který přivedl pachatele na popraviště. Utětí pravice mohlo být provedeno mečem i sekerou, na rozdíl od stětí hlavy však muselo být vždy použito špalku.
Při těžkých zločinech, kdy byl vynesen nejtěžší rozsudek, mohla být provinilci ztížena i cesta na popraviště. Mohl být například po ulicích vláčen za koněm, přivázán za nohy, nebo mohl být pro větší potupu zašit do hovězí kůže a v ní tažen na popraviště, kde byl z kůže vysvobozen a vzápětí byl na něm vykonán příslušný ortel. Většinou však odsouzenec šel na popraviště pěšky nebo byl vezen na popravčí káře.

Trest smrti bylo možno ztížit řezáním pruhů kůže ze zad odsouzeného, uštípáním článků prstů žhavými kleštěmi atd.

Za těžké zločiny, vícenásobnou vraždu, loupežnou vraždu a zákeřnou vraždu byl obvykle ukládán trest smrti lámáním kolem. Vedle upálení patřilo lámání kolem ke skutečně drastickým a odstrašujícím druhům popravy. Provádělo se dvěma způsoby : shora a zdola. Pokud existovaly u daného zločinu alespoň nějaké polehčující okolnosti, mohl soud vynést ortel lámání kolem shora, což znamenalo pro odsouzence značnou úlevu, lze-li to tak v případě popravy nazvat. První úder těžkým kolem o váze 30 až 40 kg totiž směřoval na provinilcovo hrdlo, což v naprosté většině případů znamenalo okamžitou smrt. Další tříštění odsouzencových končetin probíhalo už jen na mrtvém těle.

Princip této popravy spočíval v tom, že se odsouzencovy nohy i ruce podložily malými dřevěnými trámky a na místo mezi těmito trámky udeřil kat svým kolem, takže kost se zde prolomila. Na nohou byla odsouzenému lámána lýtka a stehna, na pažích předloktí a nadloktí. Další těžké údery směřovaly na hrudní koš a poslední úder opět mířil na hrdlo odsouzeného. Poté, bez ohledu na to, zda již byl odsouzený mrtev či ne, bylo roztříštěné tělo vloženo na příslušné kolo či dokonce do něho vpleteno svými rozlámanými končetinami, které v tomto stavu umožňovaly polohy u zdravého těla jinak nemožné. Trup obvykle spočíval na kole a ruce a nohy byly podle katových představ nejrůznějšími způsoby propleteny mezi příčky kola. Pak bylo kolo umístěno na vysoký kůl a vyzdviženo do výšky. Pokud odsouzenec nebyl stále ještě mrtev, byl zde ponechán svému osudu.

Dalším způsobem popravy je Garota, který se používal v Portugalsku a Španělsku koloniálních zemích, které byly kdysi pod jejich vlivem. Dnes se již pravděpodobně nikde pomocí garoty nepopravuje.

Garota je nástroj používaný k popravě zardoušením. Odsouzenec sedí na lavici a je opřen o kůl. Na kůlu je připevněn železný kruh (obojek), který odsouzenci svírá krk. Obojek je pomalu utahován šroubem, dokud se odsouzenec neudusí.

Kromě častých rozsudků na smrt upálením za čarodějnictví, žhářství a sodomii (pohlavní styk se zvířaty) existoval zvláštní druh popravy, určený téměř výhradně ženám - zahrabání zaživa. Odsouzená bývala v těchto případech posazena či položena do vykopané jámy a na její srdce byl namířen naostřený kůl. Dosud živé tělo bylo zasypáno hlínou a teprve potom probodl kat připraveným kůlem srdce odsouzené osoby. Tím bylo nepochybně prokázáno, že odsouzená byla usmrcena, ale bylo tu ještě něco dalšího : tehdejší lidé mívali velké obavy z upírů, a právě probodené srdce mrtvoly mělo zabránit tomu, aby nebožtík po své smrti neobtěžoval živé. Kromě stínání je zahrabání zaživa nejčastější, téměř jedinou formou poprav odsouzených žen.

Zvláště těžkým druhem trestu smrti bylo čtvrcení. Na rozdíl od Francie, kde k tomuto účelu používali kati čtyři koně, bývalo v našich zemích tělo odsouzeného prostě rozsekáno na čtyři části pomocí sekery.
K takovému trestu byl odsouzen i slavný lékař a anatom doktor Jan Jesenský v roce 1621 za svoji účast v povstání českých stavů proti Habsburkům. Císař však rozsudek zmírnil a tělo Jesenského bylo rozčtvrceno až po smrti.
Někdy čtvrcení neunikl ani sebevrah, který odešel ze života právě ze strachu před hrozným ortelem.

Jednou z nejhorších metod jakou člověk dokázal vymyslet byla poprava naražením na kůl. Vztyčený kůl pronikal odsouzenému do těla jeho vlastní tělesnou vahou,až nakonec vyšel ven v podpaždí, hrudí, zády nebo břichem. Ještě v roce 1958 byl zaznamenán tento trest v Íráku.

Teprve tereziánským zákoníkem byl zrušen trest smrti utopením, stejně jako další méně obvyklý způsob, sedření z kůže.

V ostatních evropských zemích se vesměs používaly stejné nebo podobné tresty smrti. Jednu zvláštnost však můžeme objevit ve Francii, ve Flandrech i na sousedním německém území - uvaření zaživa, které se provádělo ve velkém kotli s vroucím olejem, vínem nebo vodou. Odsouzenec mohl být do kotle vhozen naráz nebo tam mohl být, podle místních zvyklostí, spouštěn postupně. Někdy byl před popravou zabalen do koňské kůže a pak teprve bylo jeho tělo vhozeno do kotle.

Popravy v současnosti

Typy poprav


Setnutí hlavy: Saúdská Arábie, Irák

Elektrické křeslo: USA

Oběšení: Egypt, Írán, Irák, Japonsko, Jordánsko, Pákistán, Singapur a další

Injekční stříkačka: Čína, Guatemala, Filipíny, Thajsko, USA

Zastřelení: Bělorusko, Čína, Somálsko, Tchaiwan, Uzbekistán, Vietnam a další

Ukamenování: Afghánistán, Írán

V roce 2008 bylo popraveno 2 390 lidí v 25 státech a celkem 8 864 bylo odsouzeno k trestu smrti a to dokonce v 52 státech.

Nejvíce poprav (více jak 93%) provedlo 5 států Čína, Íran, Saudská Arabie, Pákistan a USA.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kalista Kalista | 4. dubna 2012 v 12:16 | Reagovat

Moc mi to pomohlo s referátem, ale sodomie není jen se zvířaty. Dříve se za sodomii považoval i např. homosexuální styk. Jinak moc díky! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama