Právo útrpné

6. listopadu 2009 v 20:25 | Eliška |  Mučení
Tortura znamená v širším slova smyslu mučení, v užším slova smyslu se rozumí podrobení vyslýchaného právu útrpnému - tj. mučení v rámci právně vymezeného schématu během vyšetřování a výslechu. Tortura byla ve středověku a raném novověku běžnou součástí vyšetřování u světských a posléze i církevních a inkvizičních soudů a představitelé této moci ji považovali za legitimní způsob, jak dosáhnout přiznání obviněného. V současné době je v členských zemích OSN jakékoliv mučení zakázáno mezinárodními smlouvami a přiznání, které by bylo mučením vynuceno, má být považováno za neplatné. Ačkoliv různé stupně nátlaku jsou při vyšetřování používány běžně, informace získávané mučením nebo podobnými praktikami jsou oficiálně považovány za nelegitimně získané.

Mučení ve středověku až raném novověku

Užívání tortury při výslechu vězňů a získávání důkazů bylo na světě na přelomu středověkunovověku poměrně rozšířeno. V různých zemích a v různých dobách byla regulována různě, někde se jednalo o několikastupňový proces (kde maximální použitelný stupeň mučení závisel na provinění a získaných důkazech), který nesměl končit zraněními trvalého charakteru, někde bylo prakticky neregulováno. Krom evropských zemí a jejich kolonií stojí za zmínku zejména mučení v Číně, kde v některých obdobích bylo přiznání nutnou podmínkou k odsouzení. Ačkoliv se pravidla významně měnila, lze obecně říci, že k mučení se mohlo přistoupit jen na základě významných důkazů, ovšem pak byly možnosti kata prakticky neomezené - za předpokladu, že mučený nezemřel před přiznáním.
Záleželo též na tom, kdo byl objektem soudního zájmu. U prostých lidí se přistupovalo k mučení běžně a na pravidla se tak nehledělo, u významných šlechticů či církevních osob se k němu přistupovalo jen zřídka. Církevní osoby navíc v některých zemích spadaly pod církevní soudy, které mučení akceptovaly oproti světským až s výrazným zpožděním a obvykle měly i daleko přísnější pravidla pro použití tortury, než soudy světské (což se týká např. i španělské inkvizice).

Metody mučení a mučicí nástroje

Základní mučení se dělilo do dvou kategorií-první byla ta mučení, která mohla člověka zničit a nenávratně poškodit-zmrzačit (palečnice, skřipec…); druhá působila pouze silnou bolest, ale nemohla člověku vážně ublížit. Zvláště ve středověku existovaly speciální místnosti určené pro mučení, označované jako mučírny. Většinou se nacházely v podzemí, aby nebyl slyšet nářek mučených.
Používané metody mučení jsou poměrně známy z dochované faktografické literatury i mučicích nástrojů. Známé jsou například tyto:

Tortura v literatuře

V knize Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice jsou zmíněny 3 stupně tortury, používané k mučení údajných čarodějnic a k docílení jejich přiznání: palečnice, španělské boty a natažení na žebřík - skřipec. Tyto stupně byly praktikovány postupně podle bolestivosti. Na obviněných čarodějnicích v losinských a šumperských procesech jich podle této beletristické knihy užíval císařský inkvizitor Jindřich Boblig z Edelstadtu (přesněji řečeno nařizoval katovi Joklovi, aby jich užil).

Zákaz mučení v mezinárodním právu

Mučení v současné době zakazuje Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948 a Ženevské úmluvy na ochranu obětí války z roku 1949. Valné shromáždění OSN přijalo roku 1975 Deklaraci o ochraně všech osob před mučením a jiným krutým nelidským či ponižujícím zacházením nebo trestáním, na níž navázalo roku 1984 sjednání Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. V rámci Rady Evropy zakazuje mučení čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950, na níž roku 1987 navázala Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.
Přesto v mnoha zemích včetně formálně demokratických jsou stále zaznamenávány vyšetřovací metody, které jsou mučením nebo mají k mučení blízko. Zatímco v diktaturách taková praxe není překvapivá, velkou mediální pozornost si získalo zacházení s vězni v americkou armádou spravovaných věznicích Guantánamo a Abú Ghrajb.

Mučení podle normy

Metody útrpného práva se s postupem času sjednocovaly a již nezáleželo jen na libovůli kata či soudců, jak z obviněného získat doznání. Hrdelní řád císaře Josefa I. z počátku 18. století zavedl "normalizované" způsoby mučení. Použití mučení nebylo dovoleno na osobách vyššího stavu,
na dětech, starých lidech, němých a hluchých, na duševně nemocných
a na těhotných ženách.

http://programy.mb-net.cz/mb-pravek-novovek/media/jakzili/JT1803002-1.jpg
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama